Projevy, články a rozhovory

Rozhovor s Milošem Zemanem pro Magazín Práva dne 12.12.2009

Název zdroje:Magazín Práva
Datum vydání:12.12.2009

"Zrovna vkládám prádlo do pračky, tak počkejte deset minut, ať to můžu dokončit," říká mi do telefonu Miloš Zeman, když mu z mobilu oznamuju, že jsem k němu dorazila o půl hodiny dřív. O domácích povinnostech mluví se stejnou dikcí, jako by zrovna referoval o plnění vládního úkolu.

Najít středověkou tvrz v Novém Veselí na Vysočině, kde žije, není žádný problém, protože místní vás tam navedou jako k turistické atrakci. Už vám ale neukážou ten správný vchod, který je skryt mezi ostatními z opačné strany od hřbitova, takže to pak potmě, když už navíc není koho se zeptat, vypadá jako detektivka. Až jedna paní na kole, které doslova skočím do cesty, mě dovede až ke dveřím. Počítám s tím, že si Zeman mé dvacetiminutové obíhání kolem plotu jaksepatří vychutná a utrousí něco v tom smyslu, že k takovému výkonu není vlastně ženský mozek uzpůsoben. Jenže buď mu to nestojí za to, nebo nejsem ani první, ani poslední, tak nakonec jen poznamená: "No jo, v televizi to vždycky ukazují zepředu." A už mě vede do přítmí obýváku, kde mi nabízí vodu, víno, koláčky a řezy. Tím vším a mnohým dalším ho zásobují přátelé, kterým po letech kývl na nabídku, aby se vrátil do politiky, tentokrát pod značkou Strany práv občanů.

* * Na říjnovém shromáždění v Praze jste prohlásil, že se třemi až čtyřmi bradami se na billboardech nebudete ukazovat. Nechcete ale přece lákat povrchní voliče, tak proč byste to nemohl udělat?

Především proto, že do politiky a zejména do parlamentu patří noví lidé. A za druhé proto, že bych si přál, aby Strana práv občanů nebyla vnímána jako strana jednoho muže. Podívejte se, kdybych kandidoval, byť v jednom ze čtrnácti krajů, tak by to stejně nic nevytrhlo, protože co těch třináct ostatních?

* * Do jaké míry si myslíte, že je pro politiky důležitý jejich zevnějšek?

Zaostalejší část populace hodnotí politiky podle účesu, podle kravaty, případně podle liftingu, který samozřejmě nemám. Já se obracím k méně zaostalé části populace, o níž si myslím, že jí to nevadí.

* * Takže zmínka o bradách by mohla být zbytečná.

Ne, protože si myslím, že v každém případě volič má právo na estetický dojem a já rozhodně nejsem estetický fenomén.

* * Bude se zevnějšek zohledňovat při výběru vašich kandidátů?

Je otázka, zda billboardy vůbec použít. Víte, billboard má, paní redaktorko, jednu velkou nevýhodu: nemůžete s ním diskutovat. Zatímco já dávám přednost kontaktní kampani, včetně autobusu Zemák, který zřejmě vyjede už počtvrté. Když se na vás z billboardu usmívá plachý chlapec a říká, že to myslí upřímně, tak mu nemůžete do očí říct, že jako prognostik víte, že si za pět let koupí byt na Floridě.

* * Na autobusu ale zobrazený budete, ne?

Tak daleko jsme v úvahách ještě nedošli. Víte, původní název autobusu Zemák neměl implikovat Zemana, ale bramboru. Strašně rád jím brambory, hlavně na loupačku s máslem, s tvarohem a se solí, a když je léto, tak i s pažitkou. Kromě toho možná i trochu vypadám jako brambora.

* * Vzpomenete si, že byste někdy podlehl kouzlu pohledných kolegyň? M/strong>

Nechtěl bych nikoho urazit, takže jsem zapátral v paměti, zda jsem v politice kdy měl pohledné kolegyně, ale připusťme, že ano. Možná. Snad. Nicméně rozhodně jsem nepodlehl jejich kouzlu, neoblékal jsem se ani nečesal tak, abych se jim přizpůsobil. Dokonce jsem vyhrál cenu o nejhůře oblékaného politika v České republice, ale dělil jsem se o ni s Václavem Bendou, který už bohužel není mezi námi. ("Nabídněte si, já vás budu následovat, abyste neměly dojem, že koláčky mají prošlou záruční lhůtu. Jsou asi dva dny staré," vybízí fotografku a mě k jídlu.)

* * Zaznamenal jste, že by se vám chtěla některá z kolegyň vlichotit do přízně?

Pokud to skutečně učinila, o čemž pochybuji, tak díky své vrozené tuposti jsem to nezaznamenal.

* * Jak se vám podařilo dvakrát se oženit, když nepoznáte, že se vám chce žena za líbit?

Ve sportu míváte tři pokusy a já jsem v manželství absolvoval pokusy dva. První nevyšel, nicméně mám z něj syna, který mně dělá radost. Teď si dodělal už druhou vysokou školu a taky s červeným diplomem. Jako lékař se specializuje na mozkomíšní mok a už má i publikace v zahraničí. Z druhého manželství mám dceru, ze které mám taky radost. Takže ať už ke vzniku manželství došlo jakkoliv, důležité je, abyste měla radost ze svých dětí.

* * Myslíte si s odstupem času, že dvacetiletý věkový rozdíl mezi partnery je spíš výhra, nebo naopak?

Nejsem ani první, ani poslední, kdo se oženil se ženou o dvacet let mladší. Nicméně souhlasím s vámi, že je to spíše handicap. Uvědomujeme si ho už v okamžiku uzavření sňatku, zejména mámeli prognostické nadání.

* * Pro koho je to handicap?

Samozřejmě pro mladší manželku, to je evidentní.

* * V čem už jí nestačíte?

Domnívám se, že muž po pětašedesátce je především líný. Lenost je vlastnost, kterou obdivuju a kterou mám rád, protože vás udržuje dlouho při životě, nevyčerpává vás a ne -chává vás v dobré kondici. Ale jsem ochoten uznat, že mladší žena tuto apoteózu lenosti příliš neocení.

* * Co vám vyčítá?

Nevyčítá mi nic. Jenom se snažím vcítit se do jejích názorů a myslím si, že ji ani tak nemrzí, že nejsem mladší, ale to, že jsem líný. A má pravdu.

* * Co by byla bývala s vámi podnikala?

My jsme toho spolu podnikli dost. V době, kdy jsem byl v politice, tak se mnou jezdila na zahraniční cesty, což je u manželek politiků vcelku obvyklé. Víte, že existuje takzvaný Ladies' program, který je často zajímavější než program politiků. Teď se mnou obvykle jezdí na zahraniční konference. Ale zatímco moje žena ráda cestuje do zahraničí, já to příliš nemiluji, protože už přes dvacet let tvrdím, že nejkrásnější místo na zeměkouli je Česká republika a nejkrásnější místo v České republice je Vysočina.

* * A co výlety ve dvou?

Existují výlety dokonce i ve třech, takže zrovna o vánočních svátcích se chystáme na běžky na Lipno. Ale samozřejmě když moje žena je ještě zaměstnaná, zatímco já jsem důchodce, tak má času na výlety poněkud málo.

* * Vždycky jste měl pověst jednoho z nejvýkonnějších politiků, tak jak je možné, že teď pějete ódy na lenost?

Jeden moudrý muž napsal, že lenoch je člověk, který se dře až k smrti, aby potom mohl odpočívat. Ale teď, když mě po pěti letech moji přátelé přemluvili, abych se vrátil do politiky, tak práce bude ještě víc než dřív. Jak včera z Mladé Boleslavi, tak předevčírem z Brna jsem se vrátil po půlnoci. O to víc jsem si vážil klidu této chalupy a toho, že se občas mohu ráno vyspat, pokud mě nevzbudí telefon.

* * Není tedy návrat do politiky pro vás masochismus?

Není, protože mám pocit, že by bylo ode mě zbabělé, kdybych před výzvou svých přátel couvl. A současně jim naprosto jasně říkám, že je to výzva poslední, a pokud v ní neuspěju, nepřekročíme pět procent nutných pro vstup do Sněmovny, pak už mě musejí nechat v pokoji na Vysočině. V každém případě všem, kdo za mnou jezdí diskutovat o politice, pak řeknu, že už je to zbytečné, že už se budu bavit pouze o třech tématech. A sice: platonicky o ženách, o jídle velmi konkrétně a vzrůstající měrou o nemocích, protože lidé v mém věku se už vyžívají v tom, že diskutují o svých vlastních nemocích a shovívavě vyslechnou i výklad svých kamarádů o tom, jaké neduhy mají.

* * Opravdu vás tyhle věci zajímají?

Měla byste si připomenout Miroslava Horníčka, který kdysi prohlásil, že každý chlap po čtyřicítce, který se ráno probudí a nic ho nebolí, je mrtvej. Takže já se nebavím o nemocích, které nemám. Mně bohatě stačí bavit se o začínající cukrovce nebo o občasných ledvinových kolikách, což je téma asi tak na dvouhodinové povídání, ale tím vás nebudu zatěžovat.

* * Klidně povídejte.

Ledvinová kolika má jednu nádhernou vlastnost. Naučí vás snášet bolest, která je v tomto případě jedna z nejsilnějších. Známá mi říkala, že je daleko silnější než bolest při porodu.

* * Ani to vás nepřiměje ke změně životosprávy?

Už mě samozřejmě přimělo a díky bohu už jsem asi rok ledvinovou koliku neměl. Především jsem začal užívat dvojnásobnou dávku léků a lékař mi doporučil zvýšit příjem tekutin. Naštěstí nedefinoval jejich formu, takže střídám pivo s vínem. Občas si dám i slivovici, o níž jsem se nedávno dozvěděl, že výborně léčí cukrovku.

* * Jak byste definoval stáří a kdy podle vás začíná?

Dá se říct, že je to podzim života. Začíná v okamžiku, kdy se víc ohlížíte dozadu než dopředu, to znamená, že žijete spíše vzpomínkami než sny o budoucnosti. Pak můžete rozlišit dva typy stárnoucích lidí: šťastné a nešťastné. Ti první mají na co vzpomínat a dělají to s potěšením. Druzí, když se ohlédnou dozadu, co po nich zůstalo, nic nenajdou. A takových lidí je mi líto.

* * Podle toho, co říkáte, nepatříte ani do jedné skupiny, protože máte plány.

Ne, já už rozhodně patřím do skupiny, kde se víc člověk ohlíží dozadu, což neznamená, že bych se dopředu vůbec nedíval.

* * Nelitujete toho, že jste si pořídil druhé dítě v dědečkovském věku?

Naopak. Asi před týdnem jsem doprovázel svoji dceru na první prodlouženou do tanečních. Líbilo se mi, jak tančila, ale to má po mamince, nikoliv po mně. Díval jsem se na ty kluky, paní redaktorko, to byla stejná dřeva, jako jsem byl v tanečních já. Ale víte, co mě tam oslovilo a tak trochu dojalo? Tančil se twist a charleston, což byly tance mého mládí, takže je vidět, že něco přežívá a je konstantní.

* * V nějakém rozhovoru jste uvedl, že svou dceru učíte ironii a sarkasmus

Už se to naučila.

* * nemyslíte si, že je to u ženy spíš na škodu?

U inteligentního člověka to nikdy není na škodu bez ohledu na to, zda je žena nebo muž. Blbec to neumí, protože ani neví, co to je. A když to náhodou pozná, tak se urazí.

* * Jak jste ji to učil?

Na konkrétních příkladech, ale to je firemní tajemství.

* * Už je jasné, kam Kateřina směřuje, co ji baví?

Je zajímavé, že zatímco syn je lékař a druhá škola, kterou vystudoval, je Vysoká škola chemickotechnologická, takže je specializovaný na přírodní vědy, moje dcera je přesně opačný typ, to znamená, že se zaměřuje spíš na humanitní vědy.

* * Jak jste spokojený s gymnáziem Václava Klause mladšího, na které Kateřina chodí?

Je to náročné, dřou je tam bez nože, ale vzpomeňte si na známý výrok těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Pořád je lepší, když bude mít náročnou přípravu, než aby prošla nějakou, s odpuštěním, plzeňskou školou. Aby ji odbyla lehce, a po vstupu do reálného života zjistila, že je to daleko složitější, než jí škola předstírala.

* * V čem to mají inteligentní lidi těžší? Neřeší vážné věci víc než ostatní, nepropadají více pesimismu?

Zrovna dneska jsem v teletextu četl, že pesimističtí lidé mají daleko lepší paměť a daleko rychleji reagují. Nemyslím si, že pesimismus je něco špatného. Ostatně o Češích se říká, že je to nejskeptičtější národ v Evropě, což možná souvisí s tím, že jsou současně nejateističtější. Pesimista bývá v životě občas příjemně překvapován, optimista naopak. Kdysi jsem dělal teorii varovných prognóz, které se nesestavují proto, aby se splnily, ale naopak proto, aby se jim předešlo.

* * Vy jste ale mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života věřil v boha.

Upřímně řečeno, byla to spíš forma protestu proti tehdejší -mu komunistickému režimu, který měl stupidní ateistickou propagandu. To máte jako s povinnou četbou. Jirásek je geniální autor, ale jakmile ho zařadíte mezi povinnou četbu, tak ho všichni budou nenávidět. Když začalo tání v 60. letech, tak mě to přešlo.

* * Většinou jsou menší obce víc nábožensky založené. Nenutí vás veřejné mínění v Novém Veselí chodit do kostela?

Panebože! Dostal jsem v životě mnoho otázek, ale s touto jsem se ještě nikdy nesetkal. Nevím o žádném občanu Nového Veselí nebo Vysočiny, který by mě k něčemu takovému nutil. Žijí tady katolíci i bezvěrci, snášejí se dobře a většinou o své víře nebo nevíře ani nemluví, protože je to soukromá záležitost.

* * Nechodíte ani do hospody. Neztrácíte tím zpětnou vazbu?

Mám hospody rád, ale na pivo a případně na večeři chodím, když mám setkání s občany. V Novém Veselí se snažím občas vychutnat okamžiky samoty. Ale samota není totéž, co osamění, to si lidi strašně pletou. Čím víc jste mezi lidmi, tím víc toužíte aspoň na chvíli zůstat sám.

* * Kde se setkáváte s lidmi?

Na Vysočině mám čtyři nejlepší přátele. Pravidelně se scházíme a povídáme si o životě. O politice se už nebavíme téměř vůbec. Rybář vypráví, jak se mu podařilo uskutečnit výlov rybníka, ti druzí vyprávějí o svých profesích a já také.

* * Vždyť jste říkal, že se nebavíte o politice.

Když vykládám o své profesi, tak vykládám o svých zážitcích.

* * Míváte i nevítané návštěvy?

Nevítané návštěvy zůstávají za dveřmi a marně klepou. Většinou jsou to novináři, paní redaktorko.

* * Jak poznáte, že jsou to novináři?

Mají bohužel můj tajný telefon. Takže když se nedoklepou, tak volají a žádají, aby se mohli setkat, jenže já bez ohlášení nikoho nepřijímám.

* * Stýská se vám občas?

Tady je telefon, to je takový malý vynález, paní redaktorko, a když se vám stýská, tak zvednete sluchátko a zavoláte, a když se vám stýská ještě víc, tak odjedete do Prahy. Chápu, že když dcera studuje a žena pracuje, tak je daleko lepší, abych já občas jezdil do Prahy než ony sem.

* * Čím jezdíte, když nemáte auto?

Mám dobré přátele, kteří mě svezou. Víte, když máte dobré kamarády, tak máte polovinu starostí.

* * Kde touhle dobou sušíte prádlo?

Doufám, že vás hluk pračky příliš neruší Prádlo suším na dvorku na sušáku. Mám dojem, že teď to bude poslední sušení, než napadne definitivně sníh. A pak mám takový sušák, který si dám nad vanu v koupelně.

* * Teď to ale moc neschne, ani když není sníh.

To máte pravdu. Ale zase na druhé straně, když to potom žehlím, tak si říkám: Je to sice ještě vlhké, ale je to totéž, jako bych to nakropil. Všechno si můžete racionalizovat.

* * Žehlíte asi jenom košile, ne?

Samozřejmě prádlo, ponožky a kapesníky.

* * Žehlíte ponožky?

Já kupodivu ponožky žehlím. Žena mi taky říkala, že je to nesmysl, ale já už jsem si na to zvykl. Větší kousky, přiznám se, vozím do Prahy.

* * Jenže vyžehlená ponožka vypadá asi stejně jako nevyžehlená, ne?

Myslím si, že ne. Připadá mi to takové příjemnější, ale uznávám, že je to možná zbytečné.

* * Jste zkrátka perfekcionista.

Určitě ne. Jestli je někdo opak perfekcionisty, tak jsem to právě já. Podívejte se například na podlahu, kde se povalují žmolky od fajfkového tabáku. Žmolků už musí být hodně, abych je tak jednou týdně zametl.

* * Když si s přáteli povídáte o jídle, vyměňujete si i nějaké kulinářské nápady?

Snad ani ne, protože oni umějí vařit, zatímco já ne. Teď jsem dostal knížku od profesora Kollára z Brna, která se jmenuje Chvála česneku. Protože já hrozně rád česnek, tak jsem se mimo jiné poučil, co všechno, včetně cukrovky, léčí. Profesor Kollár píše například i to, že všechny reklamní žvásty o tom, že vajíčka jsou nezdravá, jsou naprosto nesmyslné, že ti, kteří nám v rámci hubnoucích diet doporučují zvláštní potraviny, nám kazí chuť ze života, protože nejlepší je ovárek, bůček, tlačenka a jitrnice. Prostě můj člověk. Teď si myslím, že následující část našeho rozhovoru nezveřejníte, ale přesto ji řeknu. Lékař, který mi léčí cukrovku, mně dal seznam zakázaných potravin, mezi kterými jsou všechny diabetické produkty, například čokoláda a sirupy. Žena mi nedávno koupila diačokoládu, kterou jsem s potěšením snědl, a udělalo se mi špatně.

* * Co vám lékař naopak doporučil?

Lehké bílé víno, protože spaluje krevní cukr. Nejíst moc sladkého, nesladit a podobně. Nikdy jsem neměl extra rád cukroví, nanejvýš pusinky na Vánoce, ale v okamžiku, když mi bylo cukroví zakázáno, tak jsem na něj dostal strašnou chuť. A i proto vás hostím koláčky a řezy.

* * Podle toho, co říkáte, se s cukrovkou marodí docela příjemně. Co si vaříte?

Dokážu si udělat topinky, zrovna dneska jsem je měl s česnekem, uvařit brambory na loupačku s máslem, dokážu si dokonce udělat míchaná vajíčka na cibulce, ohřát nějakou tu konzervu a vrchol mého umění je upéct kuře. To dáte kuře do pekáčku, pokmínujete, posolíte, zalijete vodou, na dvorku mám oregano a na okně bazalku, tak to tam dám a sním to.

* * Probíráte své zdravotní problémy se synem coby s lékařem?

Když mě něco bolí, tak se ho občas zeptám. Říkal jsem mu, že mě brní prsty u nohou, a on prohlásil, že to je kouřením. Pravda je, že mikrocévy se stahují, ale můžete to kompenzovat slivovicí, protože alkohol naopak cévy roztahuje.

* * Není to tak, že se moc pozorujete, když na to máte čas? Dřív byste si možná žádného brnění nevšiml.

To je zajímavá otázka. Víte, já hrozně rád čtu, takže když sedím nahoře v houpacím křesle, tak nemám čas se pozorovat. Ale je pravda, že když usínám a začnou mě trošku brnět prsty, tak to cítím. Jenže to není žádné narcistní pozorování.

* * Až se stanete předsedou strany, budete ji řídit z Nového Veselí?

Samozřejmě že ne. V centru Prahy už rok sídlí Sdružení přátel Miloše Zemana, které sice bylo založeno tak trochu bez mého vědomí, ale které jsem přivinul na svoji tučnou hruď. Předpokládám, že strana bude mít kancelář právě na této adrese.

* * Co říká na vaše rozhodnutí rodina? Vždyť i jí se kvůli tomu částečně změní život?

Moje žena vystoupila ze sociální demokracie asi tři roky přede mnou, to znamená asi před pěti lety, a tvrdila, že bych měl založit novou politickou stranu. Myslím si, že to spíš přivítá, protože budu častěji než dosud v Praze. *

Lenost je vlastnost, kterou obdivuju a kterou mám rád, protože vás udržuje dlouho při životě. Nevítané návštěvy zůstávají za dveřmi a marně klepou. Většinou jsou to novináři. Žena mi nedávno koupila diačokoládu, kterou jsem s potěšením snědl, a udělalo se mi špatně.

na předchozí stránku úvodní stránkapsaný životopisnovinkyPřátelé Miloše Zemanaživotopis v datechfotografievýroky a bonmotyknihyprojevy, články a rozhovoryústní interpelaceprezidentské volbyřekli o MilošoviZeman v roce 1989Zemanovy domydiskusní fórumvaše názoryodkazy na úvodní stránku
© 2002 - 2016 zemanolog     (email: zemanolog zavináč centrum tečka cz)