Projevy, články a rozhovory

Rozhovor Miloše Zemana s Janem Pokorným a Petrem Nováčkem vysílaný dne 31.5.2004 v 18:20 v pořadu Radiofórum Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pod titulem NÁVŠTĚVA U ZEMANA NA CHALUPĚ

(Zvukový záznam rozhovoru)


Moderátor (Petr Nováček):
Pane Zemane, zanedlouho se ocitne v poločase vláda v čele s vaším nástupcem Vladimírem Špidlou. Poslanec Jan Zahradil ji včera s přimhouřenýma očima udělil čtyři mínus. Jakou známku byste dal Špidově vlády vy?

Host (Miloš Zeman):
Není důležité, jakou známku ji dávám já. Důležitá jsou fakta, která jsou vnější. To jsou ta, která jsou mimo nás. Já jsem dostal asi před měsícem výsledek Centra pro výzkum veřejného mínění, kde je časová řada preferencí Sociální demokracie. Začíná 32 procenty a to krátce po volbách a končí 12 procenty, asi tak před měsícem. Proč to říkám? Protože platí známé politologické pravidlo, že volebním štábem vládní strany je vláda. Jestliže tady dochází k poklesu ze 32 na 12 procent, samozřejmě, že jsou v té časové řadě výkyvy, ale ten trend je zřetelný, tak to znamená, že bohužel voliči, ten nejdůležitější faktor, dali vládě velmi špatnou známku.

Moderátor (Petr Nováček):
Vláda, premiér a jeho kolegové a kolegyně často v této souvislosti říkávají, že jejich výsledky jsou dobré. Nicméně, že může být, že svoji politiku nedokáží dobře obhájit na veřejnosti a vysvětlit ji lidem.

Host (Miloš Zeman):
Ptáte-li se mě na můj názor, tak já to pokládám za čiročirý alibismus. Jestliže máte špatné výsledky, tak je sice můžete dobře prodat. To dokonale ovládal jistý muž, který se jmenoval Josef Göbels. Já si myslím, že jakási mediální propagace v českých médiích je méně důležitá než ty reálné výsledky. Konec konců víte, že česká média před minulými volbami většinově podporovala čtyřkoalici a ta nakonec skončila hluboko v poli poražených. Takže já tvrdím, že koho podporují česká média, tak ten zákonitě prohraje.

Moderátor (Jan Pokorný):
Je, podle vás, relevantní ten argument, že vláda byla nucena ekonomickými okolnostmi, zejména dát zelenou tomu, čemu se říká reforma veřejných financí, reforma veřejných rozpočtů a to je to, co lidé možná více teď pociťují a proto se logicky odklání od podpory vlády, kde tvoří většinu česká strana Sociálně demokratická.

Host (Miloš Zeman):
Tenhle argument může říci jenom ekonomický analfabet. Já se vám pokusím velice stručně argumentovat, proč si to myslím? V roce 2002 byl schválený deficit státního rozpočtu 45 miliard korun. A co je důležitější, tento deficit byl také dodržen. 2 roky poté je deficit 115 miliard korun. To znamená podstatně vyšší a přitom se mluví o úsporné, hospodářské politice a reformě veřejných financí. Já to pokládám, Zemanovsky řečeno, za podvod, na který může skutečně, jak už jsem řekl, naletět pouze ekonomický analfabet. Pokud vám někdo bude tvrdit, že minulá vláda ten relativně nízký deficit měla proto, protože futrovala státní rozpočet mínusy z privatizace, tak nezná zákony této země, protože zákony zakazují, aby výnosy z privatizace šly do příjmů státního rozpočtu.

Moderátor (Jan Pokorný):
Vzal jste mi z úst další ekonomicky, analfabetický protiargument.

Moderátor (Petr Nováček):
Ministr Škromach, ministr práce a sociálních věcí teď žádá 14 miliard korun na zvýšení důchodů a 4 miliardy na rodinné dávky v příštím roce. V této souvislosti hrozí demisí. Ostatně není prvním členem této vlády. Zajímalo by mne, jestli, podle vás, rezignace patří k běžnému politickému prózu, jak to nazývá premiér Špidla a jestli tímto způsobem si vlastně pouze ministři kolíkují svoje hřiště?

Host (Miloš Zeman):
Já si myslím, že všude ve světě najdete případy, kdy ministři buď hrozí rezignací a nebo také skutečně rezignují. Na druhé straně vždy musíme zkoumat důvody takové, ať už zamýšlené nebo skutečné rezignace. Podle mého názoru, který už jsem několikrát vyjádřil Sociální demokracie zradila svůj volební program. Není to už strana pro dolních 10 milionů, ale je to strana pro určitou specifickou, klientelistickou skupinu a to je mi velmi líto. Myslím si, že ministr Škromach svým požadavkem, abychom se vrátili k původnímu programu, tuto situaci reflektuje.

Moderátor (Jan Pokorný):
Co je to, podle vás, klientelistická skupina v té optice v souvislosti se Sociální demokracií?

Host (Miloš Zeman):
Tady probíhají některé obtížně průhledné vazby. Já se to pokusím demonstrovat, protože máme málo času na jednom jediném, konkrétním příkladu. Jak víte, já jsem vyměnil 11 ze 17 členů své vlády. Ale nikdy jsem nikomu z odcházejících ministrů nesháněl žádný pašalik. Jestliže vám rezignuje ministr obrany a jestliže bez jakékoliv znalosti civilního letectví se krátce nato stane šéfem Českých aerolinií, tak je to jeden z mnoha příkladů klientelismu.

Moderátor (Petr Nováček):
Mnozí sociální demokraté vzpomínají se slzou v oku na časy opoziční smlouvy, kdy, co se prý dohodlo s ODS, tak platilo a také fungovalo. Co, v této souvislosti říkáte názoru, že právě opoziční smlouva infikovala české politické prostředí mimořádně vytrvalým bacilem korupce a klientelismu?

Host (Miloš Zeman):
To by bylo zapotřebí prokázat. Já vím, že ministr Šimonovský tvrdil, že smlouva na výstavbu dálnice D-47 byla zatížena korupcí, ale jak vím z policejního vyšetřování, tak žádná korupce se neprokázala a minstr Šimonovský, pokud je slušný člověk, by se tedy měl omluvit. Já nepředpokládám, že se omluví. V každém případě ta opoziční smlouva nebyla nic jiného než dohoda dvou nejsilnějších parlamentních stran. Dohoda, která v obráceném gardu byla pod patronací Václava Havla uzavřena už v roce 1996. Jestli si na to ještě vzpomínáte? Já jsem postupem času dospěl k přesvědčení, že je dobré, když se u vlády střídají dvě nejsilnější strany. Jedna pravicová a jedna levicová, protože ty malé strany zpravidla umí pouze vydírat. A vydírání je překážka proti realizaci programů jedné z těch dvou nejsilnějších stran.

Moderátor (Petr Nováček):
Malé strany? Jste 25. dubna v Mostě vyjádřil názor, že by bylo nejlépe, aby Unie svobody-DEU a také lidovci odešli z vlády. Proč vám roky leží v žaludku právě US-DEU, která je z jistého pohledu docela neškodnou stranou?

Host (Miloš Zeman):
Právě proto, že je neškodnou stranou. Je-li nějaká strana neškodná, tak nemá na české nebo jakékoliv politické scéně co dělat.

Moderátor (Petr Nováček):
Ještě ti lidovci? Po volbách v roce 1998 jste, zdálo se mi, velmi stál o koalici s KDU-ČSL včele s Josefem Luxem. Mne by zajímalo, jestli to z vaší strany byla z nouze ctnost a nebo jestli se lidová strana pod Svobodovým a Kalouskovým vedením tak výrazně změnila?

Host (Miloš Zeman):
Já bych nebyl proti koalici sociálních a křesťanských demokratů. Ovšem za jednoho předpokladu a sice, že by tato koalice měla parlamentní většinu. Pokud tento předpoklad není splněn, tak je taková koalice dialektickou syntézou nevýhod obou možných řešení. Vraťme se na okamžik k té Unii svobody. Když jste narazil na moje vystoupení v Mostě, tak jsem souhlasil s vaší návštěvou u mne především proto, abych měl možnost reagovat na některé komentáře, promiňte mi ten výraz, novinářských blbečků, kteří tvrdili, že jsem v Mostě oznámil svůj návrat do politiky. Nic takového není pravda. K té Unii svobody se hned vrátím, ale vydržte jednu minutu. Právě kvůli tomu poklesu ze 32 na 12 procent jsem předložil pětibodový plán na záchranu Sociální demokracie. Součástí toho plánu není můj návrat do politiky. Prvním bodem je návrat k volebnímu programu, který jsme zradili. Druhým bodem je odstranění příčin té zrady. A ty jsou dvě. Vnitřní a vnější. Vnější příčinou je vydírání Sociální demokracie uvnitř koaliční vlády a to především Unií svobody, která formuje ekonomickou politiku této vlády. Vnitřní příčinou je potom selhání některých našich vedoucích představitelů, protože jste-li vydírán, musíte mít ochotu nechat se vydírat. A tím čtvrtým bodem je to, že by Sociální demokracie měla překonat odtrženost od své členské základny. Členové by měli mít možnost v primárních volbách rozhodovat o svých kandidátech včetně svého předsedy. Teprve pátým bodem byl mimořádný sjezd, protože v demokratické straně se tyto zásadní záležitosti musí umět projednat. To je vše.

Moderátor (Petr Nováček):
Mimochodem, mimořádného sjezdu se obávají i vaši nejbližší a není jich málo, samotné Sociální demokracii. Považujete je za zbabělce nebo za politické neumětely, protože tím, že nechtějí mimořádný sjezd, tak se z vašeho zorného úhlu podílejí právě na zradě sociálně demokratického programu, z níž viníte vedení strany. Je tomu tak?

Host (Miloš Zeman):
Rozlišujme zradu a nestatečnost. Já chápu, že mimořádný sjezd je mimořádné řešení. Já ho nikomu nevnucuji. Já tady, jako spokojený důchodce a jako řadový člen Sociální demokracie říkám svůj názor, co by mohlo Sociální demokracii pomoci. Moji přátelé někdy říkají, vždyť stačí počkat na řádný sjezd, který bude zhruba za jeden rok. Moje argumenty pro mimořádný sjezd jsou totožné se dvěma argumenty proti odkládání tohoto problému a jeho řešení až na řádný sjezd. Ten první argument je psychologický. Představte si, že rok před volbami předstoupíte před občany této země a řeknete, "3 roky jsme vládli blbě, ale teď už budeme hodní a napravíme se". Já si myslím, že duševně normální volič tomu neuvěří a bude to pokládat za předvolební gesto. Ten druhý argument je věcný. Podívejte se, když vláda změní svoji politiku, tak existuje časové zpoždění mezi změnou této politiky a důsledky této změny. To časové zpoždění je minimálně půl druhého roku. My jsme také říkali v roce 1998, do dvou let vyvedeme zemi z krize a podařilo se to za půl druhého roku. I kdyby rok před volbami došlo ke změně politiky, tak její efekty se už nebudou mít čas projevit. Potom máte druhou variantu, že se budeme tvářit, že se nic neděje. Od těch dvanácti procent půjdeme dále, 10, 8, 6. Víte, to je pštrosí politika a Britové mají jedno krásné přísloví: "strkáš-li hlavu do písku, můžeš si být jist tím, že někdo přijde a kopne tě do zadku". A ten, kdo nás kopne do zadku, to budou naši voliči.

Moderátor (Petr Nováček):
Myslíte si, že kterákoliv příčetná strana se odváží uspořádat mimořádný, stranický sjezd uprostřed roku, v němž ji čekají troje volby? To je jako kdybyste řekl, že o volebním výsledku Sociální demokracie v letošním roce už je rozhodnuto a není co ztratit?

Host (Miloš Zeman):
Já bych ten váš argument obrátil. Veřejnost může mimořádný sjezd chápat jako výraz vůle Sociální demokracie ke změně. To by naopak mohlo tyto volby, ať už jakékoliv, zlepšit pro Sociální demokracii. Ale je to spekulace. Já respektuji, že řada lidí si přeje klidný život, že se řídí tím heslem, "dobrý každý den". Já jenom upozorňuji, že budou-li výsledky takové jako nasvědčují současné preference, tak v těch volbách, ať už budou mimořádné a nebo řádné, tak náš poslanecký klub přijde zhruba o dvě třetiny svých členů. To by si snad žádný sociální demokrat neměl přát.

Moderátor (Jan Pokorný):
Rád bych se vrátil k tomu půvabnému citátu o pštrosí politice. Je tím pštrosem jednoznačně Vladimír Špidla a tím druhým Stanislav Gross? Ptám se proto, jestli jste přemýšlel třeba o tom, jestli to nebyla tenkrát chyba, kdy jste za svého nástupce označil Vladimíra Špidlu a nenechal jste projít hlasování o tom, kdo přijde do čela české strany Sociálně demokratické po vás standardním mechanismům na onom sjezdu?

Host (Miloš Zeman):
Já si myslím, že nelze redukovat tu vinu na jednoho nebo dva lidi. Nicméně je pravda, že lidé, kteří mají nejvyšší funkce, tak logicky nesou největší odpovědnost. Mně je Vladimíra Špidla i Stanislava Grosse lidsky líto, protože se domnívám, že oba dva se zhroutili pod obrovskou zátěží, kterou představuje moc. Moc musíte umět unést. Ne všichni to umí. Nicméně já jsem několikrát veřejně připustil, že jsem udělal chybu, když jsem navrhl Vladimíra Špidlu. Pobavil mne jeden podnikatel, který na minulém Brněnském veletrhu říkal, že jsem se ke Špidlovi choval jako Karel IV k Václavu IV. Já jsem se nad tím srovnáním strašlivě rozesmál, ale pak jsem si uvědomil, že v jednom měl pravdu. A sice, že jsem Špidlovi příliš umetl cestičku, na které nebyly téměř žádné překážky a ten člověk se nenaučil, díky tomu, překážky překonávat. To je možná jeden z důvodů jeho selhání. Dnes už bych neměl odvahu, na základě této své chyby, kohokoliv navrhovat za svého nástupce. Jak správně říkáte, nechal bych to na soutěž kandidátů a to s jednou podmínkou. Ten, kdo kandiduje na vyšší funkci, by musel prokázat, nikoliv sliby, ale činy, že obstál v nějaké funkci nižší.

Moderátor (Jan Pokorný):
Kdo, podle vás, teď diriguje Sociální demokracii? Vladimír Špidla a nebo Stanislav Gross?

Host (Miloš Zeman):
Stanislav Gross má jeden politický talent. Bohužel, řekl bych, že pouze jeden, ale zato velmi důležitý. To je ovládání technologie moci. Rozmístění svých lidí takovým způsobem, aby vyhověli jeho přáním a myslím si, že z tohoto hlediska ovládá Sociální demokracii daleko více než Vladimír Špidla.

Moderátor (Petr Nováček):
Myslíte si, pane Zemane, že to byli tito lidé, kteří především zorganizovali vaše nezvolení prezidentem republiky?

Host (Miloš Zeman):
Důležité není, co si myslím já, ale co si myslí druzí? Já si vzpomínám, že v deníku Právo na titulní straně vyšel článek, který nebyl dementován ani Špidlou a ani Grossem o jejich poradě ve Sklenářově vile, kde projevili obavu, že bych je zastínil na Hradě. Nevím, jestli si na ten článek ještě vzpomínáte? Já, když jsem to četl, tak jsem se rozesmál a tehdy jsem tomu nemohl uvěřit, protože ať mám jakékoliv nectnosti a mám jich hodně, tak mezi ně nikdy nepatřil komplex méněcennosti a obava, že mne někdo zastíní? Já si myslím, že toto byl skutečný důvod toho, co se stalo v prezidentské volbě a co nepoškodilo mne, protože já jsem chtěl odejít a nechal jsem se vůlí členské základny přinutit, abych na prezidenta kandidoval. Poškodilo to Sociální demokracii a těch 27 poslanců, kteří hlasovali proti mně, asi nemají úplně čisté svědomí. Cimrmanovský krok stranou. Jeden z nich to dokonce nedávno veřejně dementoval a přitom se v opilosti přiznal, že proti mně hlasoval a dokonce se pochlubil, že za to dostal dotaci pro svůj region. Jak říkal Václav Havel, to jsou paradoxy.

Moderátor (Petr Nováček):
Pokud je Stanislav Gross ten typ politika, který umí dobře zacházet s mocí, materialisticky dělat politiku, tak pak by mne zajímal váš názor na to, že se ještě za vašeho premiérství stal ministrem vnitra a dnes je jím nadále a dokonce místopředsedou vlády. Mířím k obavám a teď hodně přeženu, z policejního státu, které se občas ozývají v souvislosti se jménem Stanislav Gross a s tím, jak údajně svoje lidi rozmisťuje, kde jen se to dá.

Host (Miloš Zeman):
Já jsem po tom, kdy Václav Grulich, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nemohl, podle mého názoru, vykonávat funkci ministra vnitra. Nabídl nejdříve tuto funkci Marii Benešové, nejvyšší státní zástupkyni, kterou bych pokládal za ideální ministryni vnitra. Teprve poté, co to odmítla, tak jsem to nabídl Stanislavu Grossovi. Já bych nesdílel vaše obavy z policejního státu.

Moderátor (Petr Nováček):
To nejsou moje obavy. Já chodím mezi lidmi a slýchám tento, podle mne, přeexponovaný názor.

Host (Miloš Zeman):
Já mám jiné obavy. Stanislav Gross, což je u politika pochopitelné, usiluje o svoji popularitu. Všimněte si, že politici, kteří byli vysoce populární a většinou svým stranám spíše uškodili, ať to byl Jiří Dientsbier nebo Vladimír Dlouhý, ale to není podstatné. Já bych se více, než policejního státu, obával jiné věci. Bude-li Stanislav Gross na řádném sjezdu zvolen místo Vladimíra Špidly předsedou Sociální demokracie, tak jsem přesvědčen o tom, že po příštích volbách, které vyhraje ODS se ODS nabídne jako koaliční partner místo lidovců, že se tady vytvoří velká koalice a také se domnívám, že ODS, ale je to moje soukromá spekulace, tuto nabídku přijme, protože s takto ochočenou a zkrocenou Sociální demokracií bude mít daleko méně potíží než by měla s křesťanskými demokraty, protože té ochočené a zkrocené Sociální demokracii půjde jenom o moc, o pozice, o koryta a už vůbec ne o program.

Moderátor (Jan Pokorný):
Kdyby vás tento případný, nový předseda české strany Sociálně demokratické vyzval k intenzivnější spolupráci na resuscitaci jejího programu, tak vy byste odmítl?

Host (Miloš Zeman):
Já jsem návrh na resuscitaci, nikoliv programu, protože program není problémem, problémem je zrada tohoto programu. Na resuscitaci Sociální demokracie navrhl tím pěti bodovým plánem. Nicméně, protože Stanislav Gross je v pořadí druhý na onom seznamu 27 a protože nemám rád podrazáky, tak bych takovou spolupráci s ním odmítl.

Moderátor (Petr Nováček):
Obraťme list. Přede dveřmi jsou volby do Evropského parlamentu a mne by v té souvislosti zajímalo, zda-li pominula už v české politice doba charismatických vůdců, jak se tomu říkávalo. Totiž lídrem kandidátky Sociální demokracie pro volby do Evropského parlamentu je někdejší tiskový mluvčí vaší vlády, Libor Rouček, muž s jinými než charismatickými přednostmi.

Host (Miloš Zeman):
Libor Rouček je, podle mého názoru, hluboce vzdělaný člověk. Kdyby byl na čtvrtém nebo na pátém místě naší kandidátky, tak by mi to vůbec nevadilo. Problém je v tom, že je na prvním místě a to je důvod, proč jsem o naší kandidátce mluvil jako o druhé lize. Já vám dám jeden příklad. Teď nedávno jsem viděl na teletextu, jaká je obliba lídrů jednotlivých parlamentních i neparlamentních stran? Na prvním místě je pan Zahradil. Na druhém místě je pan Randsdorf a na třetím místě je pan Železný. Teprve za ním jsou sociálně demokratičtí lídři, přičemž Libora Roučka ještě těsně předstihl Richard Falbr. Přitom média kydala hanu na mnoho lidí včetně Randsdorfa, který je asi jeden z nejinteligentnějších lidí v Komunistické straně a přesto to kydání hany se Randsdorf stal druhým nejpopulárnějším lídrem. Kdyby tady naším lídrem byl Jan Kavan, na kterého média také kydala hanu, pak je velmi pravděpodobné, že by měl čestnější umístění než Libor Rouček.

Moderátor (Petr Nováček):
Zmínil jste se o Vladimíru Železném. Není sám, kdo jde do voleb pod zástavou nezávislosti nezávislých kandidátů. Jak se díváte na fenomén nezávislých v eurovolbách a nejen v nich, v souvislosti s tím, o čem jste mluvil před chvílí. Že vaším politickým ideálem je model dvou silných politických stran střídajících se u moci.

Host (Miloš Zeman):
Odlišné je můj vztah k Vladimíru Železnému od mého vztahu k nezávislým. Budete se divit, ale já mám pocit, že Vladimír Železný dokázal vybudovat fungující komerční televizi a proto si ho vážím, jako si vážím každého člověka, za kterým je nějaká konkrétní práce. Proto si třeba vážím Tomáše Bati, za kterým byly továrny i města a nevážím si Viktora Koženého, za kterým jsou jenom Bahamy. Ale teď se vracím k té vaší otázce. Tvrdím, že nezávislost neexistuje, že nezávislý kandidát je kandidát, který je skrytě závislý a my nevíme na kom a na čem? Právě proto dávám přednost viditelně závislým kandidátům, kteří jsou, nebo by měli být, závislí na programu své politické strany. Problém je v tom, že někteří tito kandidáti, když se dostanou k moci, ten program zradí.

Moderátor (Jan Pokorný):
Doléhá na vás tady u vás na chalupě nějak probíhající volební kampaň do Evropského parlamentu?

Host (Miloš Zeman):
Ne. Dostal jsem leták, kandidáta ODS, pana Zvěřiny do poštovní schránky a myslím si, že tady, v Novém Veselí, příliš nežije volbami do Evropského parlamentu.

Moderátor (Jan Pokorný):
Pocítil jste na vlastní kůži za ten měsíc, že měsíc je Česká republika v Evropské unii?

Host (Miloš Zeman):
Já jsem byl jeden z těch, kdo připravovali vstup České republiky do Evropské unie. Jsem velmi rád, že se tak stalo a upozorňoval jsem na to, že prvního května se nic nezmění, protože fakticky v té Evropské unii již několik let jsme. Když vezmete v úvahu, že harmonizace legislativy probíhala právě především za mé vlády. Příjemné věci, jako je odstranění čekajících kamionů na hranicích tady existují, ale to podstatné, ta harmonizace legislativy, ta se už stala.

Moderátor (Jan Pokorný):
Když jsem se ptal na tu kampaň, myslel jsem i na to, jestli cítíte z předvolebních programů jednotlivých kandidátů, že oslovují voliče nějakým ústředním evropským tématem a nebo si to rozdávají tak, jako je to běžné při jiných volbách, jenom na tom domácím hřišti? Jestli je to tak, tak jestli je to dobře?

Host (Miloš Zeman):
Já jsem se nedávno, když jsem nemohl jet na výlet na kole, díval na televizní spoty. To je taková sbírka stupidity, že ti lidé byli jakýmisi agenty konkurenčních stran a připravili tak hloupé spoty, že kdyby se měli voliči rozhodovat pouze podle nich, tak asi nebudou volit nikoho. Zpátky k vaší otázce. I když z těch spotů by to mělo být a není to vidět. Ti, kdo kandidují do Evropského parlamentu, tak by měli jasně říci, zda patří k evropským federalistům. Já sám jím jsem a nebo, zda patří k antifederalistům, zastáncům daleko volnějšího uskupení. Měli by říci i to, jak si představují obhajobu českých národních zájmů v Evropské unii. Měli by říci, co to je, protože na jedné straně tady máte eurohujerství, kdy přijmete všechno, co vám Evropská unie vnucuje a na druhé straně silácká gesta, která nemají smysl, pokud si nenajdete spojence u dalších malých a středních států Evropské unie. Nic z toho v těch volebních spotech není.

Moderátor (Petr Nováček):
České národní zájmy a jejich obhajovat, to je evergreen mnohých kandidátů do Evropského parlamentu. Za první republiky národními zájmy se obvykle oháněly politické strany tehdy, když ve své propagandě nepřišly na nějakou honosnější myšlenku. Jak je tomu dnes?

Host (Miloš Zeman):
Národní zájmy bezpochyby existují. A to nikoliv pouze národní zájmy České republiky, ale národní zájmy všech členů Evropské unie. Pokud my nedokážeme srozumitelně artikulovat své zájmy a to není fangličkářství, to je tvrdé vyjednávání o kvótách, tak podlehneme těm, kdo svoje národní zájmy uplatní lépe než my.

Moderátor (Jan Pokorný):
Závěrečná otázka. Co říkáte názoru Bavorského premiéra Stoibera na včera skončených Sudetoněmeckých dnech, že naším vstupem do Evropské Unie teprve dojde na skutečnou debatu o Benešových dekretech.

Host (Miloš Zeman):
Že se o to pan Stoiber bude pokoušet, o tom nepochybuji. Kdyby se stal německým spolkovým kancléřem, tak by dokonce tato situace byla o to nebezpečnější, protože Německo má v Evropské unii značný vliv. Já bych tento problém nijak nepodceňoval. Pokud by ovšem pan Stoiber zůstal pouze u sankcí typu: " dokud nebudou zrušeny Benešovy dekrety, nenavštívím Českou republiku", tak bych odpověděl, žádná škoda.

na předchozí stránku úvodní stránkapsaný životopisnovinkyPřátelé Miloše Zemanaživotopis v datechfotografievýroky a bonmotyknihyprojevy, články a rozhovoryústní interpelaceprezidentské volbyřekli o MilošoviZeman v roce 1989Zemanovy domydiskusní fórumvaše názoryodkazy na úvodní stránku
© 2002 - 2016 zemanolog     (email: zemanolog zavináč centrum tečka cz)