Projevy, články a rozhovory

Projev předsedy vlády Miloše Zemana přednesený u příležitosti Terezínské tryzny dne 19. května 2002 v Památníku Terezín

Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo slovenské vlády, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dear mrs. Bush, dámy a pánové, vážení přátelé, přijíždíme do Terezína, abychom s nejenom poklonili památce lidí, kteří zde zahynuli, ale především proto, abychom si uvědomili, jaký význam má tato památka pro naši současnost. Bylo by samozřejmě krásné, kdybychom si zde mohli tiše se smutkem a dojetím zavzpomínat. Ale domnívám se, že odkaz lidí, kteří zahynuli, ať už v Terezíně, v Osvětimi nebo na dalších místech okupované Evropy, že tento odkaz je stále živý, dokonce i v tom smyslu, kde bychom si nepřáli jeho aktualizaci..

Nebyli jsme to my, kdo vznášeli požadavky na změnu legislativy jakékoli sousední země. Nebyli jsme to my, kdo neustále formulují majetkové a restituční nároky, třebaže reparační platby, přiřčené tehdejšímu Československu, nebyly nikdy zaplaceny. Nebyl to ani český, ani slovenský národ, který po vítězném ukončení vláky posílal ty, kdo tuto válku přímo nebo nepřímo vyvolali, do Terezína, Majdanku, Treblinky nebo Osvětimi. Těmto lidem bylo splněno jejich přání. Přáli si jít domů do Říše - Heim ins Reich. A také šli. Dnes právě ze strany těchto lidí, a nejen jich, zesilující měrou zaznívají nároky, jejichž přijetí by znamenalo popření památky těch, kdo v Terezíně zahynuli, nebo kdo zde byli vězněni.

Chápu Terezín jako symbol nikoli pouze osudu našich židovských spoluobčanů, ale jako symbol osudu, který by čekal celý český národ v případě vítězného ukončení “třetí říší”. A již proto se domnívám, že nejen nesmíme zapomenout, ale nesmíme ani přikrčenecky a zbaběle mlčet před přílivovou vlnou oněch stupňujících se nároků snažících se popřít výsledek 2. světové války a vrátit kolo dějin zpět.

Občas se nám říká, že nemáme provokovat, že nemáme mluvit příliš nahlas, že se snad dokonce vůbec nemáme ozývat. Říká nám to část našeho tisku, jehož psaní se podle mého názoru nápadně podobá tisku 2. republiky, ne-li přímo tisku protektorátnímu. Říkají nám, že pomnichovské hranice byli národnostně spravedlivé. Říkají nám, že květnová mobilizace v roce 1938 vyprovokovala Hitlera, zbavila nás spojenců a vedla k Mnichovské dohodě. A já se ptám, kdy tedy nastane ten správný okamžik, kdy nám konečně i čeští novináři laskavě povolí, abychom se proti těmto nárokům ozvali. Ozývám se proti nebezpečí, které zaznívá nejenom ze strany populistů v Rakousku, ale i proti výrokům, které zaznívají na právě probíhajících sudetoněmeckých dnech. A zde chci připomenout, že požadavek změny hranic a majetkových restitucí je v programu sudetoněmeckého landsmanšaftu zakotven již od počátku 60. let, a nikoli až nyní. A tento požadavek se stává o to nebezpečnější, jak se zdvihá nebezpečná politická vlna v Bavorsku, Rakousku, ale i v dalších evropských zemích.

A já si přátelé myslím, že zlu se má čelit v samém zárodku. Dříve, než se rozvine do těch nejhroznějších podob. Proto si myslím, že máme mluvit klidně, ale jasně. Proto jasně říkám, že nesouhlasím s účastí českého kněze, sloužícího mši na Sudetoněmeckých dnech, neboť to nepokládám za akt smíření, ale za akt přitakání restitučním a dalším nárokům. Za akt podivného vytváření jakési nesvaté, restituční aliance. Proto nesouhlasím s psaním těch našich periodik bez ohledu na formu jejich vlastnictví, které naši žurnalistiku vracejí do servilních dob, ve kterých bychom ji už nikdy nechtěli vidět.

Proto vám chci na závěr říci, že povinností každé vlády je hájit národní zájmy své země. Na tom není nic nacionalistického. Nacionalismus je pohrdání a vyjádřením nenávisti vůči jiným národům. A my jsme nikdy z úst nevypustili ani jediné slovo pohrdání a nenávisti. Hájení národních zájmů je pouze přirozenou povinností každé vlády, nechceme-li, aby se naše země stala objektem zájmu jiných.

Proto mi na této terezínské tryzně dovolte zopakovat myšlenku amerického filozofa Santaiany, kterou jsem zde řekl už několikrát: “Ten, kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen k tomu, prožít ji znovu.”

Děkuji vám za pozornost.

na předchozí stránku úvodní stránkapsaný životopisnovinkyPřátelé Miloše Zemanaživotopis v datechfotografievýroky a bonmotyknihyprojevy, články a rozhovoryústní interpelaceprezidentské volbyřekli o MilošoviZeman v roce 1989Zemanovy domydiskusní fórumvaše názoryodkazy na úvodní stránku
© 2002 - 2016 zemanolog     (email: zemanolog zavináč centrum tečka cz)