Projevy, články a rozhovory

Plný text společného prohlášení předsedy vlády ČR Miloše Zemana a člena Evropské komise pro rozšíření Güntera Verheugena otištěný v deníku Právo dne 12. dubna 2002

My, český premiér a člen Evropské komise pro rozšíření, společně zdůrazňujeme, že evropská integrace byla vždy především politickým procesem. Od svého samotného počátku bylo jejím klíčovým cílem překonat staré rozpory, rozdělení, nepřátelství a předsudky, stejně jako posílit mír, spravedlnost, svobodu a bezpečnost. Nikdy nesmíme zapomenout bolest a utrpení způsobené hrůzami druhé světové války. Ale samotnou podstatou evropské integrace je postupovat odtud kupředu - nedívat se v trpkosti zpět a dále bojovat staré bitvy. V západní Evropě bylo toto usmíření završeno již před desetiletími. Ve střední Evropě došlo kvůli období komunismu ke zpoždění, ale máme šanci nyní.

Tváří v tvář výzvám 21. století musíme dávat pozor, aby se neprobudili démoni nacionalismu. Jinde v Evropě jsme nedávno viděli, k jakým katastrofám kvůli tomu může dojít.

Česko-německá deklarace z roku 1997 je rozhodujícím a historickým krokem v procesu vytváření blízkých a přátelských vztahů a partnerství mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.

Přístup kandidátských zemí k Evropské unii je neoddělitelnou součástí celkového procesu evropské integrace. Základních politických cílů tohoto procesu může být plně dosaženo, když se nynější kandidátské země stanou plnohodnotnými členskými státy. Přijímáme proto naši společnou odpovědnost za pevné pokračování evropského integračního procesu.

V poslední době probíhají rozsáhlé veřejné diskuse o některých československých prezidentských dekretech z roku 1945 a o některých následujících československých zákonech v období bezprostředně po skončení války. Stejně jako je tomu v případě opatření přijatých v té době jinými evropskými zeměmi, některé tyto dekrety by dnes neobstály, pokud by byly posuzovány nynějšími standardy - ale ony patří historii.

Smlouva EU požaduje na členských státech a na institucích EU, aby posuzovaly žadatelské země na základě jejich nynějšího, a nikoli minulého konání. Jakákoli součást právního řádu kandidátské země, která může mít dosud právní důsledky, nemůže uniknout zkoumání z hlediska práva Evropské unie a Evropského společenství.

V tomto světle pečlivě posuzujeme výše zmíněné dekrety. Zatím je výsledek takový, že ty týkající se občanství a majetku ze své samotné povahy a obsahu již nevytvářejí právní důsledky. A tak se držíme naší pozice, podle níž tyto československé prezidentské dekrety nejsou součástí vstupních jednání a neměly by na ně mít žádný vliv. Pokud jde o některé další dekrety, je potřeba dalšího vyjasnění.

Také probíhá určitá veřejná diskuse týkající se odděleného tématu československé restituční legislativy a praxe od počátku 90. let. Jsme si vědomi toho, že v rámci aplikace smlouvy Evropských společenství (která obsahuje koncept evropského občanství) je zakázána diskriminace na základně národnosti. České úřady respektující datum 25. února 1948, určené v československých restitučních zákonech jako právní limit, provádějí v tomto světle revizi své legislativy s cílem ji sladit s právními předpisy EU, a pokud to bude nezbytné, před tím, než Česká republika vstoupí do Evropské unie.