Projevy, články a rozhovory

Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma OSOBNOSTI A NEOSOBNOSTI otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 12. 4., Střední Čechy 15. 4., Českobudějovické listy, Hradecké noviny, Severočeské noviny, Plzeňský deník a Moravskoslezský deník 16. 4. 2002)

Probíhající volební kampaň se zatím soustřeďuje především na programy politických stran a maximálně na jejich lídry. V Poslanecké sněmovně však má po červnových volbách zasednout 200 poslanců. Výběr mezi těmito poslanci bude podle upraveného volebního zákona usnadněn, protože každý volič má k dispozici dva preferenční hlasy, jimiž může zakroužkovat toho poslance na kandidátce jakékoliv politické strany, kterého považuje za výraznou osobnost.

Je dobré zamyslet se proto nad tím, co to je, a naopak, co to není politická osobnost. Politická osobnost je člověk, který má za sebou konkrétní výsledky své práce, a to jednak v parlamentu a jednak ve svém vlastním volebním kraji. Pokud jde o jeho poslaneckou činnost v parlamentu, lze zjišťovat, do jaké míry se účastnil nejenom plenárních zasedání, ale zejména práce výborů, v nichž se realizuje rozhodující část parlamentní činnosti, kolik návrhů předložil, jak přispěl k vylepšení tvaru zákonů, případně kolikrát vystoupil v diskusi.

Zdá se, že tato kritéria jsou poměrně jasná. Ale v některých případech dochází k tomu, že výměnnými obchody při stranických primárkách se na čelných místech kandidátních listin ocitnou lidé, za nimiž viditelné výsledky práce neexistují. A tím přecházím k politickým neosobnostem, které mohou do určité míry po budoucích volbách zaplevelit český parlament.

Co to je politická neosobnost. Je to především člověk, o kterém se nic neví. A když se ho zeptáte, jaká práce je za ním, odpovědí vám bude hluboké mlčení. Je to člověk, který v parlamentě mlčí a ve svém volebním kraji není vidět. A jsou poslanci, kteří se dokázali doslova promlčet celými čtyřmi lety svého volebního funkčního období. Není to tedy člověk, který by měl za cíl to, čemu se masarykovsky říkalo drobná černá trpělivá práce. Není to člověk, který by se zapsal do dějin alespoň malými, ale opakovanými činy. Je to daleko spíše politický manekýn, který si nechá říkat pan poslanec nebo paní poslankyně, ale který svoji funkci ve skutečnosti nevykonává. Lidé tohoto typu jsou nesmírně nebezpeční, ať jsou v jakékoli politické straně. Jsou nebezpeční především proto, protože nemohou obstát ve svobodné politické soutěži a musí proto intrikovat a kuloárovým způsobem vyjednávání získávat pozice na kandidátkách. Nemohou se odvolávat na své zásluhy. Mohou se odvolávat pouze na svoji schopnost zvládnout technologii moci, což ovšem není dostatečné pro skutečnou politickou kariéru.

A právě tady se naskýtá voličům možnost seznamovat se na besedách s jednotlivými kandidáty jednotlivých politických stran, s reálnými výsledky jejich činnosti. Je to samozřejmě obtížnější, než volit politickou stranu “en bloc”. Ale voliči použitím preferenčních hlasů mohou výrazně zvýšit kvalitu jednotlivých stranických kandidátek. A potom se zřejmě nestane to, co se občas stává v průzkumech veřejného mínění, kdy nezávislý senátor Václav Fischer vychází jako jeden z nejprospěšnějších politiků, aniž by kdokoli znal jakoukoli jeho senátní iniciativu.