Projevy, články a rozhovory

Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma JSME PÁTÍ NA SVĚTĚ otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 29. 3., Střední Čechy 30. 3., Českobudějovické listy, Hradecké noviny, Severočeské noviny, Plzeňský deník a Moravskoslezský deník 2. 4. 2002)

Český statistický úřad nedávno zveřejnil výsledky české ekonomiky za rok 2001. Z těchto výsledků mimo jiné vyplývá, že mezi vyspělými zeměmi, což jsou země OECD, je Česká republika už na pátém místě na světě, zatímco v roce 2000 byla dvacátá pátá Před námi jsou sice země jako je například Irsko nebo Lucembursko, ale tyto země tempo růstu své ekonomické výkonnosti snížily, zatímco Česká republika, vzdor světové ekonomické recesi, naopak toto tempo zvýšila. Je to potěšitelné a je dobré se, bez ohledu na politickou příslušnost, zaradovat nad tím, že jsme se v tomto pelotonu vyspělých zemí propracovali z 25. na 5. místo.

To samozřejmě vůbec neznamená, že by naše ekonomická úroveň byla dobrá. Po čtyřiceti letech komunismu a deseti letech pravicových experimentů je naše ekonomická úroveň relativně nesrovnatelně nižší, než byla za první republiky, kdy tehdejší Československo patřilo, například spolu s Belgií, mezi nejvyspělejší státy Evropy. Znamená to však přinejmenším to, že se začíná konečně zmenšovat mezera mezi námi a Evropskou unií, do níž se chystáme vstoupit, protože náš růst byl v uplynulém roce zhruba dvojnásobně vyšší, než ekonomický růst Evropské unie.

První otázka, která nás při posuzování ekonomického tempa napadne je, zda toto tempo je dlouhodobě udržitelné. A zde je dobré podívat se na podrobnější strukturu růstu hrubého domácího produktu. Především zjistíme, že nejrychleji rostly investice a právě investice zakládají zdravý a stabilní vývoj v budoucnosti, protože jejich efekty se zhodnotí teprve s určitým časovým zpožděním. Na druhém místě, zhruba polovičním tempem, rostla spotřeba domácností. To je nepochybně dobré, protože se tím zvyšovala životní úroveň našich občanů. Třetí významnou složkou HDP je vládní spotřeba a tady už tři roky lze zaznamenat systematickou, byť mírnou, tendenci k poklesu vládní spotřeby, tedy k velmi úspornému hospodaření. Je zajímavé, že novinářští blbečci, kteří tak často píší o rozhazovačné politice vlády, si tohoto pravidelně publikovaného údaje ještě ani jednou nedokázali všimnout, patrně proto, že popírá jejich tvrzení o tom, jak vláda plýtvá veřejnými prostředky. Právě proto, že růst je tažen investicemi, je možné oprávněně předpokládat, že bude, přes výraznou recesi v okolních zemích včetně Německa, pokračovat i v dalších letech, a že mezera mezi námi a EU se tak bude postupně zaplňovat.

Když byly údaje o ekonomickém růstu publikovány, zavládl v kruzích opozice šok. Teprve po několika dnech se začaly ozývat nesmělé hlasy, které tento vývoj zpochybňovaly, protože je součástí české povahy, že když mě chcípla koza, přeji si, aby chcípla i sousedovi. Místo toho, abychom se radovali, že Česká republika prosperuje, ozvaly se námitky, s nimiž má smysl se vypořádat.

První námitkou, často opakovanou ze strany ODS a Koalice, je námitka, že ekonomického růstu bylo dosaženo za cenu nárůstu státního dluhu. Chtěl bych říci, že přesný opak je pravdou. Ekonomického růstu bylo dosaženo přesto, že tato vláda našla odvahu přiznat dříve utajovaný státní dluh, který spočíval v množství dříve nesplatitelných úvěrů. Chceme-li jít do důsledků, musíme dokonce říci, že hospodářský růst v první polovině 90. let byl umělý, byl takzvaně vyhnán prášky a byl založen právě na těchto špatných, nesplatitelných úvěrech, které se projedly, místo aby byly vynaloženy na investice. Co jiného byly 4,5 miliardy korun, které, údajně geniální bankéř, pan Salzmann půjčil panu Stehlíkovi a jeho krachující Poldi Kladno? Mimochodem, tentýž bankéř si nechal před nosem ukrást 8,5 miliardy korun od Baraka Alona v Komerční bance. Co jiného je zhruba 60 miliard korun, které byly vytunelovány z IPB před zásahem vlády a převedeny na Kajmanské ostrovy? A takových nesplatitelných úvěrů bylo neobyčejné množství a dosud visí na české ekonomice jako pověstná koule na noze. Kdyby tohoto, konečně poprvé přiznaného, dluhu nebylo, rostla by česká ekonomika ještě daleko rychleji. Je tedy nesmírnou drzostí od těch, kdo tyto dluhy způsobili, tvrdit, že právě tyto přiznané dluhy způsobují nynější rozkvět české ekonomiky. Je to totéž jako kdybychom řekli, že teprve nyní se nám vyplácí investice, které byly vloženy do Kožených, Stehlíků, Chvalovských a dalších tunelářů.

Druhou námitkou se snad není zapotřebí vážně zabývat. V televizním pořadu Bez imunity jsem si všiml plácání jakéhosi komunistického poslance, který tvrdil, že nárůst HDP je primárně způsoben růstem zásob. Tomuto poslanci doporučuji, aby si přečetl, byť stručnou, dvoustránkovou zprávu Českého statistického úřadu, v níž se uvádí o kolik se zvýšily investice a o kolik se zvýšila spotřeba domácností. Tento protiargument je zajímavý pouze tím, že ukazuje hlubokou nevzdělanost komunistických poslanců, kteří zřejmě nemají mezi sebou jediného schopného ekonoma.

Konečně třetí protiargument je závažný a stojí za to zabývat se jím podrobněji. Tento argument zní, že o ekonomický růst se nepřičinila jenom vláda, ale také miliony lidí, kteří pracovali, ať už u běžících pásů nebo v podnikatelských kancelářích. Plně uznávám tento protiargument. Navrhuji pouze, abychom si položili jednoduchou otázku. Což v letech 1997, 1998 a částečně ještě v roce 1999 tito lidé opustili své běžící pásy nebo podnikatelské kanceláře? Myslím si, že pracovali stejně poctivě jako pracovali dnes a přesto se naše ekonomika propadala. Propadala se díky kumulovaným důsledkům kuponové privatizace, kterou jsem označil za podvod století v době, kdy si významní politici pořizovali své kuponové knížky, propadala se v důsledku klientelistického systému, kdy na základě politických objednávek byly pseudopodnikatelům poskytovány úvěry, které nikdy nedokázali splatit, propadala se na základě naprosto nesprávné hospodářské politiky.

Z toho vyplývá, že podíl vlády jak na ekonomickém úpadku, tak na ekonomickém růstu, je neodmyslitelný. A já bych si jenom přál, aby ti, kdo v této vládě byli a kdo zavedli zemi svojí neschopností do hluboké ekonomické krize, o sobě alespoň nevykřikovali, že jsou čerstvé a nové tváře. Jestliže si prostitutka udělá nový make-up ani neomládne, ani nepřestane být prostitutkou.