Rozhovor předsedy vlády ČR Miloše Zemana s redaktory Martinem Jašminským a Davidem Steinerem, otištěný v deníku Mladá fronta Dnes dne 2. února 2002 pod titulem ODS PŘED SUDETSKÝMI NĚMCI STÁHLA OCAS, ŘÍKÁ ZEMAN:

 

Praha - Nejsme pod tlakem, privatizovat nemusíme, říká Miloš Zeman, předseda vlády, která zrušila výběrové řízení na největší prodej státního majetku v české historii. Ale pokud dostaneme nabídku, klidně prodáme ČEZ či Telecom českému podnikateli, dodává. Třebaže donedávna tvrdil, že "česká cesta" privatizace byl omyl.

Ministerstva financí a průmyslu mají do konce února připravit návrh postupu při privatizaci ČEZ předchozí výběrové řízení bylo zrušeno. Chce vaše vláda elektroenergetiku prodat?

Vláda úspěšně privatizovala plynárenství, a to za cenu podstatně vyšší, než jakou odhadovali naši málo kvalifikovaní ekonomičtí analytici. Vláda není pod tlakem. Nebude ovšem další privatizační akce odmítat, bude-li nabídnuta výhodná cena. Platí stále požadavek minimálně 200 miliard korun za elektroenergetiku.

V minulosti jste kritizoval "českou cestu" privatizace na příkladech "pánu Soudků, Maroušků, Pastrňáků". Proč tedy vláda prodala Unipetrol firmě Agrofert tuzemského podnikatele Andreje Babiše?

Česká cesta v dosavadním pojetí minulých vlád byla privatizací na dluh. Ti, kdo privatizovali, nespláceli cenu privatizace. To u pana Babiše nehrozí.

Ale v případě vlády ČSSD je to poprvé, kdy prodala strategický podnik tuzemskému podnikateli.

My nikdy neříkáme, zda nutně musí daný podnik získat zahraniční subjekt. V případě Unipetrolu prošli do finále pouze dva uchazeči, pan Babiš a firma Rotch. Vláda se zabývala nabídkami a vyšla z toho, že u firmy Rotch existovaly jisté pochybnosti. Například proto, že firma sídlí v Panamě, nepodniká v daném oboru, a když za 500 milionů dolarů privatizovala rafinerii v Gdaňsku, tak nakonec tuto cenu nezaplatila. To mluvilo proti ní. Agrofert má naopak poměrně vysoké zisky, řádně platí daně a my nemáme nic proti úspěšným českým podnikatelům.

Když vláda prodala Českou spořitelnu či Komerční banku, vždy šly akcie nahoru. V případě Unipetrolu po výběru Agrofertu šla cena dolů. Necítíte dluh vůči ostatním akcionářům Unipetrolu?

Já to pokládám za naprosto krátkodobou oscilaci, nikoliv za dlouhodobý trend.

Vstup do EU: žhavé zemědělství

Vláda otevírá jednu z nejtěžších otázek přístupu k Evropské unii, a to zemědělství. Unie chce našim zemědělcům dát zhruba čtvrtinu dotací, než jaké dostávají její zemědělci. Jak se k tomu postavíte?

Je to první návrh a my o něm budeme vážně a klidně jednat. Budu se snažit v rámci visegrádské a lucemburské skupiny o jistou koordinaci postupu kandidátských zemí. Co proti tomuto návrhu v prvé fázi mám, je fakt, že kandidátské země poté, co se stanou členy, by platily do rozpočtu unie totéž, co členské země. Na druhé straně unie chce, aby u zemědělských plateb byla náběhová křivka a dokonce její hodnoty v prvních letech velice nízké. Pod třiceti procenty toho, co dostávají zemědělci členských států EU. V tom spatřuji jistou asymetrii.

Druhý problém je v tom, že jsou dva typy plateb do zemědělství. Za úhradu produkčních funkcí a za úhradu mimoprodukčních funkcí. A myslím, že se dá jednat o jisté kompenzaci mezi nimi. Jinými slovy, že nižší přímé platby zemědělcům by mohly být nahrazeny vyššími platbami na obnovu venkova, na ekologické aktivity a podobně. Jinak si uvědomuji, že Česká republika je ve výhodnější situaci než třeba Polsko, které má 23 procent aktivního obyvatelstva v zemědělství, zatímco Česká republika pět procent.

Myslíte, že při nerovném postavení zemědělců by bylo možné hovořit o tom, že jsme rovnoprávným, a nikoliv druhořadým členem unie?

Je vždy dobré srovnávat naši výchozí situaci mimo unii se situací, kdy budeme členem a zjišťovat relaci nejen k dalším členům, ale i relaci vůči nám samým, než jsme se členy stali. Na druhé straně si uvědomuji, že v předchozích fázích rozšíření i takové Španělsko nebo Portugalsko byly po určitý počet let v nerovnoprávném postavení, například u volného pohybu pracovních sil. I když si to nepřeji a irituje mě to, domnívám se, že to ještě bude předmětem tvrdých jednání.

Dálnice pro Ostravu

Vláda je kritizována, že se sahá k přímému zadávání zakázek bez výběrových řízení. Příkladem je výstavba dálnice do Ostravy za desítky miliard korun, kterou získala izraelská firma Housing and Construction. Jsou podle vás přímé zakázky správným způsobem výběru investora?

Odlišme, kde jde o výběr investora a kde o výběr poradce ať pro investiční či privatizační akci. Nám se stalo, že jsme rozjeli řadu privatizací tím, že jsme vybírali poradce. Vypsali jsme řádná výběrová řízení, a když je někdo vyhrál, tak se ten, kdo prohrál, odvolal a rok nebo dva neexistoval žádný poradce a privatizace stála. Proto nemám nic proti tomu, když se poradci vyberou přímým a rychlejším postupem. Ale uznávám, že u vlastních tendrů je výběrové řízení zpravidla nutné.

Pokud vím, byla tu jediná výjimka a tu jste zmínil. Zakázka na výstavbu dálnice prostřednictvím systému BOP, které zahrnuje i stínové mýto. A do této zakázky se v podstatě přihlásila jedna jediná firma, ač teoreticky měly možnost i jiné. Ostrava dálnici nesmírně potřebuje, je to region s vážnými strukturálními problémy, vysokou nezaměstnaností a ne zcela se nám daří tam přivést zahraniční investory. Když si uděláte analýzu nákladů a výnosů, tak výnosem je, že se dálnice začne stavět, a nákladem, že budeme podezříváni z toho, že jsme zakázku dali jedné firmě. A opakuji, že jiná nebyla.

Nabídku izraelské firmy posoudila společnost Mott McDonald a závěr byl, že výhodná není. Jak můžete bez výběrového řízení získat nejvýhodnější nabídku?

Musíte si udělat kalkulaci, které Tomáš Baťa říkal kalkulace ušlého zisku. Co se stane, když dálnice nebude. A když už jsem řekl, že přítomnost dálnice znamená i přítomnost zahraničních investorů, tak musím doplnit, že Housing and Construction se zavázala zaměstnat výlučně domácí firmy. To znamená až pět tisíc nových pracovních míst.

Hurá do penze

Aktuálním problémem je důchodová reforma. Ze stanoviska ČSSD pro komisi pro důchodovou reformu cituji: "udržet důchody nad 60 procenty předdůchodových příjmů, zabránit neúměrnému zatěžování aktivní části populace, umožnit pružnou, tedy i brzkou hranici odchodu do důchodu". Je možné vše naplnit a nezvýšit daně?

Myslím, že to možné je. Nebylo by to možné, kdyby došlo ke snížení daní. Protože prostředky tohoto typu lze získat především z ekonomického růstu, který je v České republice vyšší než v EU. ČSSD byla jedinou stranou, která v této důchodové komisi předložila ucelený koncept reformy. To ví každý, kdo se tím alespoň okrajově zabýval. Ostatní strany nepředložily nic, slovy nic. Nemají žádný vlastní projekt, a nemůžete tedy srovnávat různé alternativy. Kromě představy, že omezíme mandatorní výdaje. Jinými slovy, jak chce například Unie svobody a její poslanci Volák a další, prodloužíme délku důchodového věku. ČSSD navrhuje, že na základě určitého počtu odpracovaných a pojištěných let si každý může vybrat, kdy odejde do důchodu. Samozřejmě s tím, že když odejde později, získá vyšší důchod a naopak.

K červnovým volbám přijde víc lidí

Tento týden jste se po pár měsících opět setkal s prezidentem Havlem. Vaše jednání o termínu voleb bylo výrazně delší, než bylo plánováno. Kde vznikly komplikace?

Nenazýval bych to komplikací. Byla to velmi podrobná a velmi hluboká výměna argumentů pro a proti jednotlivým variantám. Uvědomte si, že se zdaleka nejednalo jenom o volby do Poslanecké sněmovny, ale také o volby komunální a senátní. Podstatnou část naší diskuse zabrala debata o tom, zda je výhodnější s komunálními volbami spojit první nebo druhé kolo senátních voleb.

Argumentoval jsem tím, že drtivá většina senátorů je zvolena až ve druhém kole, a že je tedy důležité, aby při této volbě byla co největší účast. Při naší obecné nelásce k Senátu může vyšší volební účast zajistit pouze spojení senátních voleb s komunálními, které mají vyšší volební účast než senátní. Na základě předpokladu, který se nemusí naplnit, že když jde někdo ke komunálním volbám, tak se vyjádří i k volbám senátním. Tato otázka spotřebovala nejvíce času.

Co znamená dohodnutý červnový termín pro vládu? Očekáváte opět složitá povolební jednání jako naposledy, nebo naopak, i vzhledem k aktuálnímu politickému vývoji, jednodušší?

Pro vládu to znamená především šanci, že parlament bude zasedat zhruba do poloviny května a že projedná všechny zákony, které mu vláda i jednotliví poslanci předložili. Mezi těmito zákony jsou především třetí čtení zákonů o reformě veřejné správy. Jistě uznáte, že je důležité, aby se tyto zákony projednaly, protože jinak spadnou pod stůl, neboť nová sněmovna nepokračuje s projednávanými zákony, řekněme ve druhém čtení, ale začíná znova, tedy od prvního. Vláda zde není od toho, aby posuzovala, jak dlouho budou trvat povolební jednání, to je záležitost jednotlivých politických stran.

Ale vy osobně máte stále významný vliv uvnitř ČSSD, která bude zřejmě chtít mluvit do podoby příští vlády. Čekáte tedy, že jednání budou letos jiná, třeba i proto, že strana má nového předsedu?

I když jsem byl proti své vůli zvolen do předsednictva strany, tak se jeho zasedání nezúčastňuji právě proto, abych dal prostor novému vedení strany. Čili popírám tvrzení, že bych se snažil zachovat si svůj vliv v sociální demokracii. Sám jsem navrhl Vladimíra Špidlu na funkci předsedy sociální demokracie. Jsem přesvědčen, že povolební jednání povede úspěšně. Uvědomte si ovšem, že povolební jednání závisí koneckonců právě na rozhodnutí voličů a teprve v druhé řadě na rozhodnutí vedení politických stran.

ODS se před sudetskými Němci podělala

Nelitujete zpětně některého ze svých kritizovaných výroků, třeba k Rakousku či sudetským Němcům?

Řekl bych, že místo formulace postfašistický bych nyní o Jörgu Haiderovi použil formulace postnacistický. Přesvědčil mě tom také rozsudek vídeňského soudu, který reagoval na žalobu na politologa, který Haidera označil za postnacistu, tím, že tuto žalobu zamítl.

Nemáte zpětně ani pocit, že globální odsudek všech sudetských Němců nebyl na místě?

Jak jste přišel na to, že to byl globální odsudek všech sudetských Němců? Když si přečtete ten rozhovor, tak zjistíte že tam nemluvím o všech sudetských Němcích. Dnes jsem rovněž odeslal svoji odpověď panu Stoiberovi (kandidát opoziční CDU/CSU na německého kancléře pozn. red.). Ohrazuji se proti naprosto demagogickému tvrzení, že tady zavádím jakýsi mýtus kolektivní viny všech sudetských Němců. Mnohokrát jsem ocenil ty sudetské Němce, kteří bojovali proti Hitlerovi. Stejně tak jsem kritizoval konfidenty gestapa, kteří vstoupili po roce 1945 do revolučních gard a dopouštěli se krutostí vůči sudetoněmeckému obyvatelstvu. Stejně tak jsem kritizoval ty, kteří se po listopadové revoluci sice tvářili jako zarytí pravičáci, ale za doby normalizace velmi ochotně a velmi aktivně kolaborovali s komunistickým režimem. Rozhodně nelze vyvozovat, že bych přisuzoval mýtus kolektivní viny za kolaboraci s nacismem nebo komunismem celému českému národu a stejně jej nepřisuzuji celé sudetoněmecké národnostní skupině, pouze konstatuji v souladu s historickou pravdou, že se velká část sudetských Němců opravdu podílela se na rozbití Československa.

Ke svým posledním výrokům na adresu Rakouska a Německa jste doplnil, že vy na rozdíl od jiných nemlčíte. Neměl jste na mysli třeba i to, že by česká diplomacie měla být aktivnější například směrem k Vídni?

Neměl jsem na mysli českou diplomacii, měl jsem na mysli ODS, protože se v době, kdy o nic nešlo pasovala za obhájce českých národnostních zájmů a velmi hlasitě to vykřikovala. V době, kdy o něco skutečně šlo, v době, kdy například rakouská sudetoněmecká organizace požadovala dvojjazyčné nápisy v českých obcích, právě ODS stáhla ocas mezi nohy, byla podělaná až za ušima a nedokázala mít odvahu se k této věci vyjádřit.

Prezidentem jen v krizi

Občas se o vás spekuluje jako o možném kandidátovi na příštího prezidenta. Vylučujete to?

Sám se nikdy nebudu ucházet o nominaci na prezidentskou kandidaturu, protože mám pocit, že jsem splnil své základní životní cíle, to jest dosáhnout toho, aby se sociální demokracie stala nejsilnější parlamentní stranou a dosáhnout toho, aby její vláda vyvedla zemi z krize, do které ji dostaly vlády předchozí. Z tohoto důvodu se těším na odpočinek, a to velmi upřímně, protože nejsem zasažený drogovou závislostí na moci.

Současně jsem řekl, že pokud jde o prezidentskou kandidaturu, mohu pomoci budu-li o to požádán, pouze v okamžiku krize a krize v této oblasti by nastala, kdyby žádný kandidát nebyl průchozí. Domnívám se, že taková varianta je spíše teoretická a velmi málo pravděpodobná.

Co si osobně myslíte o přímé volbě prezidenta?

Pokládám to za mediální a populistickou bublinu. Jak říkala moje babička, chleba proto lacinější nebude.