Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma Co znamená referendum otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 15. 2., Střední Čechy, Českobudějovické listy, Hradecké noviny, Severočeské noviny a Plzeňský deník 18. 2. 2002)

 

Nedávno schválila Poslanecká sněmovna nejtěsnější možnou většinou hlasů návrh ústavního zákona o referendu, který umožňuje občanům, aby se mohli vyjádřit k nejdůležitějším otázkám vnitřní i zahraniční politiky i jiným způsobem, než je účast ve volbách. Až dosud totiž politici předpokládali, že občan je v podstatě nesvéprávná bytost, jejíž inteligence se jakýmsi zázrakem zářivě zvýší pouze v okamžiku voleb a poté opět klesne na úroveň neumožňující, aby se občan k těmto zásadním otázkám mohl jakkoli vyjadřovat. Pravicoví politici, kteří odmítají referendum, tak byli v zásadě schizofrenní. Na jedné straně občanu ve volební kampani až nezřízeně lichotí, na druhé straně se o něm vyjadřují jako o lůze, které je nesvéprávná a která se, s výjimkou volebního dne, nemá právo k čemukoli vyjadřovat.

Myslím si, že platí buď jedno, nebo druhé. Je-li občan skutečně nesvéprávný, což si nemyslím, neměl by vůbec chodit k volbám. Je-li občan svéprávný, měl by mít možnost vyjádřit se k takovým otázkám, jako je nejenom vstup do EU, ale například nákup nadzvukových stíhaček, v minulosti měl mít právo vyjádřit se i ke spuštění Temelína nebo k rozdělení Československa. Tím, že mu toto právo bylo upřeno, prokázaly pravicové strany, zejména ODS a Unie svobody svoje naprosté pohrdání občany České republiky. Přitom je třeba dodat, že zákon o referendu obsahuje pojistky, které by zabraňovaly zneužití referenda.

Referendum se například nemůže konat o rozpočtu, protože každý z občanů by si zajisté přál, aby daně byly nulové. Referendum se nemůže konat ani o omezení lidských práv. A na druhé straně, k tomu, aby bylo referendum vypsáno, je zapotřebí získat hlasy 500 tisíc občanů. Už to samo vylučuje, že by se referendum mohlo organizovat o nepodstatné otázce a ti, kdo argumentují, že v referendu by teoreticky ze tří voličů mohli rozhodnout dva, kteří budou hlasovat pro určitý návrh, zapomínají, že z těch 500 tisíc voličů, kteří předtím podepsali petici požadující konání referenda, jistě drtivá většina půjde k volbám, takže toto nebezpečí nehrozí.

Ústavní zákon o referendu musí ještě projít Senátem. Zdánlivě je všechno v pořádku, protože pro ústavní zákon o referendu v Poslanecké sněmovně vedle sociálních demokratů a komunistů hlasovali také lidovci a část Unie svobody. Hrozí zde však jedno podstatné nebezpečí. Senátoři se mohou, ať už právem nebo neprávem, obávat toho, že jednou z možných otázek v referendu by byla i otázka, zda si občané přejí Senát. A mohou se obávat i toho, že výsledek tohoto referenda by byl pro existenci Senátu negativní. Jsou samozřejmě právní námitky, které říkají, že dosavadní zákon o referendu neumožňuje zasahovat do struktury zákonodárných sborů. Ale je otázkou, zda to naši senátoři a senátorky pochopí. A i kdyby to pochopili, zda se přesto nemohou obávat, že taková otázka by se mohla objevit, a že existence instituce, v níž blahobytně přežívají, by byla ohrožena. Jinými slovy, kapři si těžko vypustí svůj vlastní rybník. Přesto bych chtěl věřit, že u většiny senátorů převáží moudrost a úcta k občanům.

Jsem opravdu zvědav, jak se k návrhu zákona o referendu postaví naše média, o nichž jsem minule napsal, že mají povahu vrátného Matěje ze Zákonů profesora Parkinsona. Jestliže totiž tento vrátný něco doporučí, je to záruka, že návrh je špatný a naopak. Se zájmem čekám zejména na vyjádření šéfkomentátora Mladé fronty Dnes Martina Komárka, který se pasoval na jakéhosi arbitra elegantiarum naší publicistiky. Dodnes si vzpomínám na jeho článek v Mladé frontě “Včera” z roku 1987, kdy svým čtenářům sdělil, že nový sovětský volební zákon dává občanům Sovětského svazu daleko širší práva, než jaká jim dávají volební zákony v jakékoli kapitalistické zemi. Počkám si tedy, jaký názor bude mít konzistentní Martin Komárek v Mladé frontě Dnes.