Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma JAK MÉDIA OVLIVŇUJÍ POLITIKU otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 1. 2., Střední Čechy 2. 2., Českobudějovické listy, Hradecké noviny a Plzeňský deník 5. 2. 2002)

Ferdinand Peroutka v Budování státu popisoval úsilí prvního československého ministra financí Aloise Rašína, aby se tehdejší československá měna co nejrychleji odpoutala od měn ostatních následnických států rakousko-uherské monarchie, a aby se vyhnula pádu, který tyto ostatní měny postihl. To se mu také podařilo. Byl za to často kritizován ekonomy i veřejností. Přesto si myslím, že měl pravdu. O silné měně se dá totiž v podstatě říci totéž, co o rozdílu mezi dlouhodobou a krátkodobou odpovědí. Krátkodobě je slabá měna výhodná, protože usnadňuje export a dlouhodobě je nevýhodná, protože nenutí exportéry, aby zvyšovali produktivitu práce, inovovali a zvyšovali svoji konkurenční schopnost na světových trzích.

To, že v posledních měsících dochází k výraznému posilování české koruny je proto nutné z dlouhodobého hlediska přivítat, i když si uvědomuji krátkodobé potíže, které to může způsobit. Tak například naši automobiloví vývozci si neustále stěžovali na to, že česká koruna je příliš silná. Přitom poslední statistické údaje ukazují, že náš vývoz automobilů se v roce 2001 zvýšil o 17 % oproti předchozímu roku. Znamená to tedy, že když vyrábíme skutečně kvalitní výrobky, jimiž česká auta bezpochyby jsou, pak je budou zákazníci kupovat i za poněkud vyšší ceny. A naopak nekvalitní zboží nezachrání ani nízká cena.

Silná koruna má ale kromě tohoto stimulačního účinku několik dalších podstatných výhod. Zaprvé působí proti inflaci, a tedy proti zdražování. Díky tomu, že česká měna zesílila, můžeme relativně levněji dovážet ropu i zemní plyn, takže ceny pohonných hmot už nerostou a představitelé regulačního úřadu dokonce oznámili úvahu o možnosti zlevnění plynu od dubna tohoto roku a zlevnění elektrické energie od ledna příštího roku. To je něco, co u nás v minulosti neprobíhalo, protože ceny elektřiny i plynu se naopak soustavně zvyšovaly.

Nízká inflace současně vede k tomu, že se neznehodnocují úspory obyvatel, protože ať banky nabízejí jakékoli úroky, při vysoké inflaci jsou tyto úroky znehodnoceny zdražováním, takže se úspory rozplývají. A ochrana úspor střadatelů, zejména však malých a středních střadatelů, by měla být povinností jakékoli vlády.

Dá se tedy říci, že jsme se dostali ve vývoji naší ekonomiky z nejhoršího, a to nejenom proto, že se podařilo obnovit hospodářský růst, snížit inflaci, zastavit růst nezaměstnanosti a dosáhnout růstu spotřeby domácností a reálných mezd. To, že jsme se dostali z nejhoršího, dokazuje právě sílící koruna.

Vláda se samozřejmě snaží, aby trend posilování české měny nebyl příliš strmý. Právě proto nedávno uzavřela dohodu s Českou národní bankou, která říká, že část výnosů, které jsme získali zejména při privatizaci plynárenství, bude tzv. sterilizována, to znamená, že nebude okamžitě spotřebována.

Myslím si, že je to pádná odpověď těm, kdo tvrdili, že tato vláda zoufale potřebuje peníze na zalepení rozpočtových děr, a že nepřemýšlí o ničem jiném, než tyto peníze co nejrychleji utratit. Ve skutečnosti jsme odložili privatizaci elektroenergetiky, kde nabízená cena byla nižší než v případě plynárenství, v relaci k objemu prodávaného majetku právě proto, že další privatizační výnosy momentálně nepotřebujeme, neboť absorpční schopnost ekonomiky je taková, že umožňuje efektivně využít pouze část těchto privatizačních výnosů. A i když je to nepopulární, a i když by populistická vláda před volbami měla usilovat o rozdání co největšího objemu peněz občanům, domnívám se, že zdravá ekonomická politika má směřovat k tomu, aby tyto privatizační výnosy byly postupně rozpouštěny, nikoli do spotřeby, ale do investic. Právě proto se vláda například rozhodla věnovat 15 miliard korun na zahlazení následků ekologických škod v severozápadních Čechách, a to takovým způsobem, aby tato oblast byla revitalizována, aby v ní byly vytvořeny nové pracovní příležitosti a aby se zdokonalila její dopravní infrastruktura. Právě proto se vláda rozhodla využít část těchto privatizačních výnosů i na urychlení výstavby některých částí naší dálniční sítě.

A stejně tak se budeme snažit pomoci i severomoravskému kraji, pokud jde o modernizaci jeho ocelářského průmyslu nebo jižní Moravě, kde se uvažuje o vybudování rozsáhlého vědeckovýzkumného a školského komplexu.

Toto vše jsou investice, které se do červnových voleb zcela určitě nezhodnotí a zcela určitě tak nepřinesou české vládě nové volební body. Jsou to však investice, které výrazně ovlivní výkonnost české ekonomiky v příštích letech.

Kurs jakékoli měny je v podstatě cenou této měny, a tedy oceněním síly dané ekonomiky. To, že česká koruna trvale zpevňuje, je především způsobeno tím, že u nás probíhá zdravý ekonomický růst, tj. takový růst, kde investice rostou rychleji než spotřeba a produktivita práce rychleji, než reálné mzdy.

Krásná slova o svých úspěších, kterými se bude chválit vláda, nestačí. Tato slova musí být potvrzena i ekonomickým oceněním a sílící měna je takovým potvrzením. Veřejnosti přitom uniká, že na vývoji naší ekonomiky se vládní spotřeba podílí zmenšujícím se procentem, protože její podíl na celkových výdajích neustále klesá, třebaže opozice neznalá oficiálních statistik tvrdí opak. Jestliže roste spotřeba domácností, což se ostatně nedávno znovu projevilo i v předvánočních nákupech, pak spotřeba vlády trvale plynule klesá, to znamená, že jednotlivá ministerstva relativně vydávají stále méně prostředků, protože šetří a provádějí racionalizační opatření. Snad jedinými dvěma výjimkami z tohoto trendu je resort spravedlnosti a resort školství, kde dochází ke zvýšení rozpočtových výdajů. Obojí dvojí zvýšení však potřebujeme, jednak proto, aby naše soudy pracovaly rychleji a efektivněji a jednak proto, abychom měli vzdělanější populaci a vzdělání je nejdůležitější investicí zaměřenou do dlouhodobé budoucnosti.

Lze tedy shrnout, že veškeré ekonomické ukazatele, z nichž jsem se silnou měnou dosud nezabýval, svědčí o tom, že česká ekonomika definitivně opustila nebezpečnou zónu krize, kde se mohla propadnout, ztratit šance na vstup do EU a zůstat zaostalou ekonomikou. A lze věřit, že lidé si uvědomí důsledky této úsporné, opatrné, investující politiky, a že nepodlehnou mámení těch, kdo jim současně, jako alchymista slibující vyrobit zlato, nabízí, že jim sníží daně, zvýší výdaje z rozpočtu a nad to ještě sníží rozpočtový deficit. Ani v pohádkách se nevyskytoval kouzelník, který by něco takového dokázal. A každá politická strana, která toto ve svém programu slibuje, je stranou, která patří do pohádek a nikoli do reálného života.