Prohlášení předsedy vlády ČR Miloše Zemana pro tisk o Izraeli otištěné v deníku Právo dne 20. 2. 2002:

 

Po zveřejnění mých vyjádření v izraelských sdělovacích prostředcích jsem s překvapením zjistil, že některé momenty nejsou v souladu s myšlenkami, které jsem se snažil prezentovat během mé oficiální návštěvy v Izraeli. Jsem si plně vědom vážnosti situace na Blízkém Východě, stejně jako akutní potřeby nalezení adekvátního řešení. I nadále jsem přesvědčen, že jakákoli forma terorismu toto úsilí podkopává. Nejen samotný terorismus, ale i jakoukoli formu jeho podpory z tohoto důvodu jednoznačně odsuzuji. V tomto duchu se plně ztotožňuji s definicí terorismu, tak jak byla přijata v rámci Evropské unie. Chtěl bych zdůraznit, že jsem nikdy nesrovnal Arafata s Hitlerem. Na otázku po možnosti takového srovnání jsem odpověděl: “Samozřejmě není mou povinností hodnotit Arafata”. Publikovaný text dopovědi však zněl: “Samozřejmě. Není mou povinností …” Nechtěl jsem se vyjadřovat k samotné otázce ohledně srovnávání J. Arafata s A. Hitlerem. Chtěl jsem tím pouze vyjádřit samozřejmou připravenost odpovědět na takovou otázku.

V pasáži, ve které jsem zcela legitimně odsoudil politiku appeasementu před II. světovou válkou, jsem v žádném případě nechtěl vyvolávat dojem, že pokud by nebyly akceptovány návrhy předložené prezidentem republiky E. Benešem na řešení krize ve vztazích s německou menšinou na území ČSR, mělo by dojít k vyhnání této menšiny. Mé zásadní odsouzení politiky appeasementu, které považuji i dnes za mimořádně aktuální, jsem ilustroval anglickým idiomem "Take it or leave it", jehož význam jsem vyložil - přiznávám, že ne zcela přesným - "to expell". Je pochopitelné, že jsem neměl na mysli žádné jiné vyhnání než vyhnání negociátorů od jednacího stolu, což jasně vyplývá z mého zveřejněného tvrzení, že odsun byl přímým důsledkem II. světové války.

Jako předseda vlády České republiky bych chtěl v daném kontextu zdůraznit, že česká zahraniční politika vůči Blízkému Východu byla vždy realizována v úzké koordinaci se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Evropské unie. V souladu s tím česká vláda považuje mírové řešení konfliktu na Blízkém Východě za jediné realistické východisko ze současné krize. Z tohoto důvodu považuji za žádoucí návrat všech zúčastněných stran k jednacímu stolu a pokračování jednání v duchu Mitchellovy zprávy a Tenetova plánu. Mírová jednání musí zohledňovat jak zákonná práva Palestinců včetně ustavení nezávislého palestinského státu, tak i bezpečnostní potřeby Státu Izrael. Nezbytným předpokladem pro úspěšné řešení je v prvé řadě viditelné úsilí všech aktérů konfliktu o zamezení jakékoli formy násilí, zejména teroru namířeného proti civilnímu obyvatelstvu, což umožní zřetelné snížení napětí v regionu.