Záznam rozhovoru předsedy vlády ČR Miloše Zemana s redaktory Janem Pokorným a Petrem Nováčkem, vysílaného v přímém přenosu rozhlasové stanice Český rozhlas - Radiožurnál dne 7. ledna 2002 v pořadu Radiofórum:

Moderátor 1:

Radiožurnál, Radiofórum. Jan Pokorný a Petr Nováček vítají ve studiu předsedu vlády Miloše Zemana. Dobrý večer.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Dobrý večer.

Moderátor 2:

Abyste se ubezpečil, pane premiére, že sedíte v společnosti novinářů, začneme nejapnou otázkou. Když váš kabinet v létě 1998 začínal, označil jste jej za vládu sebevrahů. Teď má za sebou sedm osmin, pokud dobře počítám, funkčního období. Část ministrů jste, pravda, vyměnil, ale vcelku se váš kabinet těší dobré kondici a nejeví známky sebezničování. Komu a čemu za to děkujete za prvé, za druhé a za třetí?

Miloš Zeman, předseda vlády:

No, tak za prvé to není nejapná otázka. Je to na českého novináře výjimečně inteligentní otázka, abych vás v novoroční atmosféře trošku rozradostnil. A teď nejdřív k tomu, vláda sebevrahů. Víte, pane redaktore, znakem inteligence je mimo jiné dlouhodobá paměť. A pamatovat si věci, které byly před čtyřmi lety, to zase není tak dlouhodobé. No, a uvědomte si, do jaké situace ten kabinet nastupoval. Nastupoval do situace, kdy tady klesala ekonomická výkonnost, měřená HDP, jako u jediné země ve střední Evropě. Nastupoval do situace, kdy tady klesala životní úroveň měřená reálnou mzdou, totéž. A nadto tady byl zcela rozvrácený bankovní sektor, vysoká míra ekonomické kriminality a tak dále. No, a já jsem říkal, že jenom sebevrah bude mít žaludek a nervy na to, aby to, co se označuje za ekonomickou krizi, a ekonomická krize, promiňte mi tu odbočku, je definována jako situace, kdy tři kvartály za sebou klesá HDP, což bylo splněno, tak aby tenhle tým měl ty nervy a ten žaludek tu ekonomiku z toho dostat. Což se podařilo, takže dnes už nejsme sebevrazi. A komu za to vděčíme? Tak, podívejte se, každá vláda má svůj díl viny i zásluh na ekonomickém, ale i na společenském vývoji. Mohli bychom mluvit třeba o tom, že za této vlády klesla míra kriminality o 15 %. A to není ekonomický ukazatel. Ale já nejsem megaloman, který by si myslel, že je to jedině zásluhou této vlády. Je to zásluhou všech lidí, kteří tady poctivě dělají. Jenomže, když zde předtím měli špatnou vládu, tak i když poctivě pracovali, tak ta ekonomická výkonnost a životní úroveň stejně klesaly.

Moderátor 1:

Děkujeme za odpověď. Dovolte, abychom se vás v téhle části zeptali také na některé sliby. Jeden z nich bude vztažen k aktuálnímu rozhovoru, k aktuální debatě. Odboráři rozpočtových a příspěvkových organizací se ani dnes s místopředsedou vlády Vladimírem Špidlou neshodli na růstu mezd ve státním sektoru. Růst mezd o 8 % a mzdových tarifů o 10 % měla zaměstnancům státní sféry zajistit původně dohodnutá částka 7,5 miliardy korun. Schválený státní rozpočet počítá se sumou 1,5 miliardy. Tedy o 1,5 miliardu nižší. A s růstem platů až do dubna. Berete to jako nesplnění slibu, pane premiére?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Ne, rozhodně ne. Prosím vás, nemluvme teď o hodnocení, nemluvme o subjektivních dojmech. Mluvme jedině o faktech. Vláda tento slib splnila tím, že toto zvýšení platů pracovníků rozpočtové sféry navrhla do první verze státního rozpočtu od 1. ledna. Rozpočet byl zamítnut, protože vláda je menšinová. Poslanců sociální demokracie je z 200 ve sněmovně, jak víte, 74. Když byl tento rozpočet zamítnut, byly zde dvě možnosti. Buď si ho nechat zamítnout podruhé, potřetí, počtvrté, popáté až do úplného zblbnutí, což se účinně nazývá rozpočtové provizorium. A v takovém případě by zaměstnanci rozpočtové sféry nedostali přidáno ani k 1. dubnu, ani k 1. květnu, ani kdykoliv jindy. Po dobu rozpočtového provizoria by platil stav z předchozího roku. Nebo hledat kompromis s těmi stranami, které ve sněmovně nakonec byly ochotny podpořit rozpočet. A součástí tohoto kompromisu byl tříměsíční odklad, abychom to nedramatizovali. Čili slib bude splněn o 3 měsíce později než jsme sami chtěli. Prostě proto, že jsme menšinová vláda a že si ten rozpočet, bohužel, nemůžeme schválit ve sněmovně našimi hlasy sami.

Moderátor 1:

A ti odboráři, kteří jsou kvůli tomu ve stávkové pohotovosti, podle vás tu situaci dramatizují nebo nechápou?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Já bych spíše řekl, že jí nechápou. Vláda měla dobrou vůli splnit tento slib už od 1. ledna. To, že tentýž slib splní o 4 měsíce později, je výsledkem hlasování v Parlamentu. A nechť odboráři obrátí svůj hněv proti těm politickým stranám a jejich poslancům, kteří první verzi, jež toto obsahovala, rozpočtu zamítli. Elementary, dear Watson. To říkal Sherlock Holmes, pane redaktore.

Moderátor 2:

Právě před rokem ministr průmyslu a obchodu, později též místopředseda vlády Miroslav Grégr slíbil, že podá demisi, nedokáže-li zaručit ohlášený rozpočet a termíny dokončení JE Temelín. Kde je pět měsíců před volbami, pane premiére, hranice mezi politikovým slovem, jež by nebylo možné brát vážně?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Ano, je vidět, že vás opravdu zajímají důležité otázky, pane redaktore. Tak tedy, pan ministr Grégr mi demisi podá v nejbližších dnech, respektive ji nabídne. A já vám jako prvním sděluji.

Moderátor 1:

Pardon, bude to zítra při snídani v Kramářově vile?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Může to být zítra, může to být pozítří. Myslím si, že to není tak důležité. A já jako prvním vám sděluji, že ji odmítnu. Protože pan ministr Grégr je podle mého názoru nejlepším ministrem mé vlády. Nikoli na základě komentářů našich novinářů, to by musel být nejhorší, ale na základě tvrdých objektivních statistických dat. To jest na základě vývoje průmyslu, stavebnictví, zahraničních investic, procesu privatizace a tak dále. Já se neohlížím na komentátory, mě zajímá statistika.

Moderátor 1:

Když se, pane premiére, řekne Miroslav Grégr, tak asi většině posluchačů se vybaví v posledních dnech zejména JE Temelín. A v souvislosti s ní i naše vztahy s Rakouskem. V zahraničněpolitické části programového prohlášení vaší vlády ze srpna 1998 čteme, že byla rozhodnuta pokračovat v rozvíjení a dalším rozšiřování dosavadních dobrých vztahů s Rakouskem a s Polskem. Ve srovnání s Polskem, možná mi dáte za pravdu, jsme na tom se vztahy s Rakouskem hůř. Je to jenom kvůli Temelínu?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Rozhodně ne. Tou základní prapříčinou je prostý fakt, kterého jste si jistě všimli oba dva, že se do rakouské vlády po dlouhém období koalice sociálnědemokratických a lidoveckých představitelů dostala Haiderova Strana svobodných. A naše vztahy s Rakouskem, pane redaktore, se zdaleka nevyostřily jenom kvůli Temelínu, ale například kvůli Benešovým dekretům, kvůli otázce těch sudetských Němců, kteří byli odsunuti do Rakouska, kvůli řadě dalších otázek, které pan Haider jako známý populista neustále předkládá. Čili toto je podle mého názoru prapříčina. A ať obviňujete českou vládu z čehokoli možného i nemožného, těžko jí můžete obviňovat.

Moderátor 1:

Vy jste zaznamenal nějaké obvinění?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Chraň bůh. Těžko jí můžete obviňovat z toho, že způsobila, že se Haiderova strana dostala do rakouské koaliční vlády.

Moderátor 2:

Je o vás známo, pane premiére, že jste, mírně řečeno, skeptický vůči výsledkům průzkumu veřejného mínění. Nicméně naznačují-li shodně, že pro naše začlenění do EU je zhruba jen polovina občanů, dá se říci, že cíle naznačené v programovém prohlášení vlády nedosahujeme. Stojí tam, cituji: "Vláda se zaměří na zkvalitnění informační činnosti tak, aby byla zahraniční politika výrazně podpořena českou veřejností. Zejména pokud jde o začlenění ČR do Severoatlantické aliance a EU. Co tomu říkáte?

Miloš Zeman, předseda vlády:

No, tak vy jste uvedl polovinu pravdy, protože kdyby vás poslouchal posluchač z Marsu a nikoliv z ČR, tak váš výrok, že pro vstup do EU je zhruba polovina občanů, by si logicky doplnil, že polovina občanů je proti. Což je samozřejmě nepravda. Protože proti je podle současných průzkumů pouze 21 % obyvatel. A zbytek váhá. A účelem této informační kampaně je samozřejmě především přesvědčit ten váhající zbytek. Ministerstvo zahraničí tu informační kampaň rozjelo. Nikdo z nás není nadšen jejími dosavadními efekty. A v tom vám dám za pravdu. Právě proto vláda nedávno rozhodla o jejím zintenzivnění. Protože o vstupu do EU se bude reálně rozhodovat nejdříve v roce 2003, protože když to dobře dopadne, tak k 1. lednu 2004 bychom tam měli vstoupit, tak je zapotřebí v tom zbývajícím období tuhle kampaň zintenzivnit. Ale, pane redaktore, chápu, že se zaměřujete na tenhle problém, ale základní programový cíl vlády byl, urychlit náš vstup do EU. A dokonce i inteligentní opozice, pokud to není contradictio in adjecto, uznává, že vládě se na rozdíl od předchozích vlád v tomhle smyslu povedl přímo husarský kousek.

Moderátor 2:

To vám nebereme. Já si myslím, že se k tomu ještě dostaneme. Tady šlo jenom skutečně o to, výrazně podpořena. A to výrazně, pakliže vám dobře rozumím, snad v tomto ohledu souhlasíte, těch zhruba 50 % zatím nepředstavuje.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Tak, podívejte se, když si to srovnáte s vývojem v ostatních kandidátských zemích, tak v poslední době zjišťujete mírný pokles podpory členství jejich zemí v EU, ať už je způsoben zdlouhavým jednáním o volném pohybu pracovních sil, nebo čímkoliv jiným. Nicméně znovu opakuji, kromě takových obcí jako byly projížďky eurotramvají a vydávání doslova tisíců tun brožurek, my musíme hledat, doufám, že i s pomocí vás novinářů, daleko atraktivnější, méně mentorské formy propagační kampaně, než tomu bylo dosud. Já nevím, jestli třeba švédská hospodyně je zrovna to nejlepší propagační téma. Víte co byl jediný propagační šot, který se mně za posledních 10 let ve sdělovacích prostředcích líbil? To byli ti mladí náckové, jak hajlují a drží při tom prádelní šňůru. Viděli jste to?

Moderátor 1:

Ano, viděli, pane premiére.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Tak, kdyby takhle vtipně, takhle inteligentně probíhala propagační kampaň do EU, já bych byl první, kdo by zajásal.

Moderátor 1:

Nabídl jste tímhle srovnáním celkem možnou vzrušující představu o tom, jak by ten reklamní spot mohl vypadat, ale když dovolíte, budeme se věnovat dílem možná vážnějším věcem. V souvislosti s EU je možná i pro vás jako pro sociálního demokrata zajímavý fakt, že podle týchž průzkumů je zdaleka nejvíc příznivců našeho členství v EU mezi stoupenci ODS, která se honosí spíš eurorealizmem než eurooptimizmem. A víc tedy než mezi sympatizanty ČSSD, jejichž vláda pro přiblížení k EU toho udělala, a teď nás asi pochválíte za pochvalu, víc než dost. Víc než kterákoliv předchozí vláda. Čím si tento paradox vysvětlujete?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Já si myslím, že Češi jsou primárně skeptický národ. Národ Švejka, národ Kafky, národ věčně pochybující. A myslím si, že na skepsi není nic špatného. To znamená, že naším cílem je trvale přesvědčovat, a teď pozor, ne voliče, kteří by souhlasili s tím, aby EU byla pouhou zónou volného obchodu. Tady to má ODS jednodušší, protože kdo by měl námitky proti volnému pohybu osob, kapitálu, zboží, služeb nebo informací. My přesvědčujeme svoje sociálnědemokratické voliče o něčem řádově náročnějším než je přesvědčuje ODS. My je přesvědčujeme o tom, že by EU, to je tak zvané federalistické pojetí, měla mít společnou nejen ekonomickou, ale i zahraniční, obrannou a sociální politiku. A to už je těžší. A to už naráží na daleko větší bariéru skepse, než když předseda Klaus s úsměvem řekne, že si přeje EU zpátky před Maastrichtem. A v podstatě v podobě Margarety Thatcherové. To znamená, pouze jako zónu volného obchodu.

Moderátor 2:

Máte za to, že s takovým pojetím EU je obtížné ztotožnit se i voličům, kteří se jinak ztotožňují s vašimi, tedy sociálnědemokratickými programovými cíly?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Víte, nalejme si čistého vína. Vstup do EU znamená ztrátu části suverenity. A jako kompenzaci za to získání něčeho jiného. Možnost podílet se na rozhodnutích, které EU učiní jako celek. A tam je zapotřebí, když už ta rozhodnutí nemají být jednomyslná, aby byla učiněna alespoň tak zvanou kvalifikovanou většinou. To znamená, více než 51 % hlasů. Protože tím se malé státy mohou více uplatnit. A já naprosto chápu, že po všech historických zkušenostech, které jsme prožili s velkoněmeckou říší, s Varšavskou smlouvou a podobně, nebo s Brežněvovou doktrínou omezené suverenity, u našich voličů to je potřeba trpělivě vysvětlovat. Stále přežívá onen strach, že ztratíme část své suverenity. A já si myslím, že je-li EU, jak často říkám, ekonomický obr, ale politický trpaslík, pak má-li zesílit její zahraničněpolitická váha, je její společná zahraniční politika nezbytností.

Moderátor 2:

Pane premiére, do ČR masivně plynou zahraniční investice. Má tento příliv už oporu v našem právním a ekonomickém prostředí do té míry, že podstatně neochabne, ani když vládu sociální demokracie vystřídá vláda politicky jiná?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Tak, teď čtete naivního posluchače, nebo se ptáte sám?

Moderátor 1:

Jak znám Petra Nováčka, tak bych řekl, že se fundovaně ptá sám.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Dobře, takže vám zřejmě ušlo, když jste se mě před chvílí zeptal, zda to má oporu v našem legislativním prostředí, že již před rokem byl schválen Parlamentem ČR zákon o investičních pobídkách. Čili odpověď na vaší otázku, nebo na její první část zní, ano, samozřejmě, že to má tuto oporu. A pokud jde o to, jaká nová vláda nastoupí, tak kdyby volby vyhrála čtyřkoalice nebo ODS, tak jsem bytostně přesvědčen, že by se vrátila ke starým způsobům svého vládnutí. Podobně jako Bourboni, kteří se nic nenaučili a nic nezapomněli.

Moderátor 2:

Protože jsem studoval historii, proto se ptám. Protože ne vše se dá vetknout do zákona. Navíc je vždycky určité politické klima.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Dobře, ale podívejte se, ODS měla zásadu, že je třeba podporovat tak zvaný velký český kapitál. To znamená, ty různé Soudky, Stehlíky, Maroušky. Já nevím koho všeho ještě. Bylo jich mnoho v čele s Koženým. Takže my jsme říkali, po 40 letech komunizmu potřebujeme podporovat především malé a střední podnikatele, kteří postupně vzlínají. Ani ten Tomáš Baťa se nestal hned velkým podnikatelem. A my potřebujeme dostat do ČR seriózní, strategické, to znamená dlouhodobé zahraniční investory. A to se nám skvěle povedlo. A já nevylučuji, naopak, když slyším některé kampaně o kriminalizaci podnikatelů, protože pokud vím, třeba pan Soudek má jít teď v únoru před soud, tak že by, pokud by opět byla ustavena pravicová koalice, taková pravicová koalice tuto podporu zahraničních investic omezila. Nemohu to vyloučit.

Moderátor 1:

Dovolte, abych do toho tématu vetkl jednu aktualitu. Fond národního majetku oficiálně potvrdil, že privatizační komise dnes projednala nabídky na privatizaci české elektroenergetiky. Nabídky podala francouzská Electricité de France a italsko-španělské konsorcium Enel Iberdola. Výsledek posouzení nabídek privatizační komisí bude podkladem pro jednání vlády, která se tímto bodem bude zabývat v nejbližším možném termínu. V jakém, pane premiére?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Tak, na to je velmi jasná odpověď. Ve středu. A teď mi dovolte komentář. Podívejte se, po úspěšné privatizaci plynárenství, která vynesla přes 130 miliard korun, není česká vláda v situaci prosebníka. Není v situaci toho, kdo by za každou cenu chtěl prodávat elektroenergetiku. Pokud ji prodáme, tak ji prodáme za ekonomicky výhodnou cenu. A tuto výhodnou cenu jsme odhadli na minimálně 200 miliard korun. A vůbec nic, stejně tak, jako v případě Telecomu, bude-li ta cena opět nevýhodná, se nestane, když se ten prodej odloží. Protože absorpční schopnost české ekonomiky, to znamená schopnost užitečně spotřebovat, nikoli projíst výnosy z privatizace, je dostatečně minimálně na tento rok vyčerpána těmi zhruba 130 miliardami za plynárenství, o Unipetrolu nemluvě.

Moderátor 1:

Vy už jste obeznámen, pane premiére, s konkrétní výší nabídek obou zmíněných společností?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Výsledky bude projednávat na neveřejném zasedání česká vláda ve středu. A ve středu na tiskové konferenci spolu s panem místopředsedou Grégrem sdělím rozhodnutí vlády. Vláda, jak dobře víte, podle Ústavy rozhoduje ve sboru a já mám jeden hlas ze 17.

Moderátor 1:

Nehněvejte se, proč teď už tolik tajností kolem toho, jak privatizovat, nebo komu případně eventuálně prodat státní podíl?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Ale to nejsou tajnosti. Já respektuji kolektivní charakter rozhodování vlády. A když vám říkám, že vláda o tom rozhodne ve středu, tak to znamená, k vašemu překvapení, že o tom vláda rozhodne ve středu.

Moderátor 2:

A vy, že jí podle Ústavy pouze stanovujete program a pořádek jednání.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Tak, o zařazení na program může požádat každý člen vlády. A vláda opět kolektivně hlasuje o tom, zda ten bod bude zařazen na program, nebo ne. A abych to trošku odlehčil, páni redaktoři, v tomhle bodě jsem na vládě pravidelně přehlasováván. Protože vždycky nadávám svým ministrům, proč to nepředložili dřív, což není mimochodem tento případ, a proč to házejí na stůl členům vlády na poslední chvíli. A protože ministři jsou kolegiální a vědí, že totéž je může potkat za několik týdnů, tak vždycky solidárně hlasují s tím, kdo to navrhuje. A tím pádem je to snad jediná situace, kdy na vládě vždycky zákonitě každý týden prohraju.

Moderátor 1:

Děkujeme za informace o tvorbě programu vládního kabinetu. Možná vás bude zajímat, že v našem programu budou teď následovat telefonické otázky posluchačů.

Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Moderátor 1:

Telefonní čísla 02-21552155 a 02-21552255 jsou od této chvíle k dispozici pro šest vašich telefonických otázek. Dobrý večer.

Posluchač:

Dobrý večer. Tady Bezák, Choceň. Zdravím pana premiéra. Protože vím, že je moc výbornej řečník a zároveň taky má zájem propagovat investice zahraniční na našem trhu, na našem hospodářství, chtěl bych se ho zeptat, jestli by mi mohl sdělit, zda nechce zabít dvě mouchy jednou ranou. Já třeba osobně bych hlasoval rád pro EU, když by pan premiér prosadil se svou vládou pro drobné živnostníky do 10 zaměstnanců třeba alespoň rok daňových prázdnin. Co vy na to? Nepomohlo by to českýmu podnikatelskýmu stavu? Děkuji vám. Na shledanou.

Moderátor 1:

Děkujeme za otázku. Dobrý večer.

Posluchač:

Dobrý večer, Pavel Boček. Já mám takovýto dotaz. Já pracuju 16 let v univerzitní nemocnici, která je nemocnicí státní. A všechny vlády, které tu byly, mě zklamaly v určitém smyslu tom, že lidé, kteří pracují hlavou a jsou zodpovědní, ať to jsou učitelé nebo vědci a lékaři, jsou placeni ze státních peněz. My třeba máme ve službě 78 korun na hodinu, což se blížíme teda výkonným Ukrajincům. A můj roční plat tvoří asi 180 tisíc, což je tak půlka auta. Lékař v Německu si na stejné pozici koupí to auto za dva měsíce, já za dva roky. Myslíte, že někdy se stane, že tento stát ocení ty pracovníky, kteří zůstali tomu státnímu sektoru věrní a pracují hlavou a pracují zodpovědně? Děkuju.

Moderátor 1:

Na slyšenou. Třetí telefonát.

Posluchač:

Dobrý večer. Já bych chtěl nejdřív vyjádřit panu předsedovi obdiv za to, jakým způsobem snáší všechny ty útoky, můžu říct, často nechutné a nepravdivé novinářů. A měl bych otázku v souvislosti s privatizací elektroenergetiky a plynárenství. Je vůbec nutné toto dělat? Vždyť ty peníze, 200 miliard, 150 miliard, které jdou do republiky, zase ty cizí společnosti samozřejmě z té republiky musí dostat. To nejsou žádní Mikulášové, kteří by nám ty peníze dali. To znamená, nemohl by totéž udělat stát? Děkuju.

Moderátor 1:

Na slyšenou. Čtvrtá otázka.

Posluchač:

Peterka, jižní Čechy. Já jsem se chtěl zeptat za co budeme žít a co budeme prodávat, až rozprodáme všechno co teď máme? To znamená, energetiku. Prostě prodáváme. Co budeme dělat, až nebudeme mít co prodávat? Děkuju.

Moderátor 1:

Na slyšenou. Pátý dotaz.

Posluchač:

Dobrý večer. Jan Navrátil z Pardubic. Já bych se chtěl zeptat bývalého prognostika, nejprve bych chtěl, ač nejsem sociální demokrat, ocenit ekonomický úspěch. A chtěl bych položit otázku jako bývalému prognostikovi. Jak odhaduje na příští dva roky HDP a inflaci? Myslím si, že ta by se dala trošku přiškrtit o procento aspoň. A státní dluh? Děkuji moc. Hezký večer. Na shledanou.

Moderátor 1:

Taky hezký večer. A šestá otázka.

Posluchač:

Dobrý večer. Tady je Hanáková, Brno. Já volám hlavně proto, protože bych se chtěla velice poklonit vůbec panu Zemanovi, že to všechno snáší od těch lidí, jak oni se k němu chovají a velice pomlouvají to, co sociální demokracie vlastně dělá pro náš stát. A jsem hrozně ráda, že tam jsou a doufám, že vyhrají i volby a že nám budou pořád jako vládnou tak, jak vládnou. A dotaz nemám žádný, protože to sleduji jinak tu politiku a rozumím co dělají. Na shledanou. Děkuji.

Moderátor 1:

Na slyšenou. Máme za sebou, pane premiére, telefonickou část. Začneme od začátku. Pan posluchač by hlasoval pro vstup do EU, kdyby byly daňové prázdniny pro malé živnostníky.

Miloš Zeman, předseda vlády:

A proč nejsou daňové prázdniny pro velké ať už domácí nebo zahraniční, ale v praxi zpravidla zahraniční investory? Ta odpověď je velice prostá. Kdybychom vyhlásili daňové prázdniny pro všechny podnikatele, to znamená pro plátce daně z příjmů právnických osob, tak by to znamenalo, že by výrazně klesly příjmy státního rozpočtu a následkem toho by se musely snížit i výdaje, včetně výdajů na veřejné služby jako je zdravotnictví, školství a podobně. My pomáháme kromě jiného malým a středním podnikatelům právě tím, že sem přicházejí zahraniční velcí investoři, kteří by sem bez těchto daňových pobídek nepřišli. Protože si uvědomte, že tito velcí investoři kolem sebe budují síť domácích subdodavatelských firem. To znamená, dávají zakázky právě těm malým a středním podnikatelům.

Moderátor 2:

Druhý volal pan doktor Boček, tedy lékař. Formuloval to tak, že pracuje ve státní nemocnici, že na hodinu bere 78 korun, ročně si vydělá zhruba na půl auta 180 tisíc. A tázal se vás, pane premiére, kdy i náš stát ocení jeho výkon tak, jako je to ve státech jiných.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Ano, on konkrétně mluvil o Německu. Kdyby Německo nemělo 40 let komunizmu jako jsme měli my, pravděpodobně by ta situace byla jiná. Ale v každém případě vezměte si rozdíl východního a západního Německa. A tam máte odpověď, přesto, že mají bohatého strýčka, v nových spolkových zemích na tuto otázku. Ano, pane doktore, máte pravdu, že ve srovnání s německým lékařem je váš plat podstatně nižší. Totéž platí pro dělníka, totéž platí pro učitele, totéž platí pro manažera, totéž platí pro podnikatele, totéž v podstatě platí pro všechny profese. Proč zrovna lékaři by měli být výjimkou? To, že se snažíme zvýšit životní úroveň lékařů ve státních nemocnicích, je opět dáno tvrdými statistickými fakty. Váš plat se z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zvyšuje ročně zhruba o 10 % nominálně, zatímco nominální plat v celém národním hospodářství roste o 7 %. To znamená, že vaše platová dynamika je vyšší, a je to tak správně stejně tak, jako u učitelů, než dynamika platů v celém národním hospodářství. A jinak nezapomeňte, že ve státním sektoru budou vždy nižší platy než v sektoru soukromém z velmi prostého důvodu. Ve státním sektoru máte menší riziko nezaměstnanosti. A vždycky platí, že za vyšší riziko platíte vyšším platem a za nižší riziko platíte nižším platem. Já se omlouvám, můj základní zájem je, aby platy učitelů a lékařů opravdu rostly rychleji než celostátní průměr. A když se podíváte do těch statistik, tak zjistíte, že se tak skutečně děje. Ale představa, že za pár let nahradíme 40 let komunizmu, kdy právě tito lidé byli podezřelí a byli i platově nivelizováni, nehledě na to, že byli nivelizováni i za minulých vlád, je podle mého názoru naivní. Bude to nějakou dobu trvat. Ale každý rok by se to mělo alespoň o kousek zlepšit.

Moderátor 2:

Třetí posluchač vám vyjádřil obdiv za to, jak čelíte útokům novinářů. A další jeho slova se týkala energetiky. Vyjádřil názor, zda je vůbec nutné energetiku privatizovat. Zda těch 130 a 200 miliard, které pobereme, se vyplatí. Říkal, nejsou to žádní Mikulášové. Oni si to od nás vezmou zpátky. Nedokázal by stát, tedy náš stát, udělat totéž co ty privátní firmy?

Miloš Zeman, předseda vlády:

Nedokázal z velmi prostého důvodu. Že je to malý stát. Já, jestli mi dovolíte jednu minutu, odbočím. Já jsem z města, které se jmenuje Kolín. A 15 kilometrů od Kolína je Kutná Hora. Dříve druhé nejvýznamnější město českého království. Kutnohorští radní odmítli zavést železnici do Kutné Hory. Zatímco do Kolína byla železnice zavedena. Díky tomu Kolín prosperoval a Kutná Hora propadla. Proč to říkám? Dnešní energetické sítě nejsou národní energetické sítě, ale celoevropské energetické sítě. A česká energetika má dvě šance. Buď být jako ta Kutná Hora. To znamená, být izolována. Nebo se stát součástí celoevropské energetické sítě. A to je možné pouze za předpokladu, že jejím vlastníkem bude "big player", velký hráč. Jako je například ta francouzská Electricité de France. Rozhodně ne nějaká kuchyňská společnost, která by nabídla vysokou cenu, ale velkým hráčem by nebyla. Takže poslední věta k tomuto tématu. Základním cílem není cena. Základním cílem je odstranit budoucí zaostávání české energetiky tím, že by nebyla včleněna, byť formou privatizace, do transevropských energetických sítí.

Moderátor 2:

V pořadí čtvrtý dotaz z jižních Čech. Za co budeme žít, až nebudeme mít co prodávat?

Miloš Zeman, předseda vlády:

No, tak za prvé my bychom mohli klidně žít, kdybychom teď nic neprodávali. Ale samozřejmě měli bychom svůj malý dvoreček, kde by byla stále nevýkonnější elektroenergetika, plynárenství, telekomunikace a tak dále. A v takovém případě bychom ztráceli konkurenční schopnost na světových trzích. Každá země má žít ze svého ekonomického růstu. A má se řídit dvěma pravidly. Investice mají růst rychleji než spotřeba. A to se děje. A produktivita práce má růst rychleji než reálné mzdy. A to se také děje. Čili znovu opakuji. Výnosy z privatizace, a to už jsem mnohokrát řekl, použije tato vláda z velké části k naplnění investičních fondů. Rozhodně ne ke spotřebě. A to jsou fondy dopravy a fondy bydlení. A ke splacení části státního dluhu, který zde vznikl prostřednictvím špatných úvěrů za minulých vlád. I když představitelé těch minulých vlád to zapírají jako nos mezi očima.

Moderátor 1:

A jsme u pátého dotazu. Poprosil bych vás pro stručnost o tři čísla. Jak odhadujete HDP v příštích dvou letech, inflaci a státní dluh? HDP za dva roky.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Dobře. Já to sice řeknu, ale dovolte mi vytknout před závorku jednu podmínku. Česká vláda neovlivňuje vývoj světové, ani evropské ekonomiky. A když, jak se zatím děje, u americké, japonské, německé a částečně západoevropské ekonomiky tady bude recese, tak ta čísla budou samozřejmě nižší než kdyby byla konjunktura nebo normální ekonomický vývoj. Za podmínek normálního ekonomického vývoje si troufám tvrdit, že česká ekonomika by v tomto roce mohla dosáhnout 4 % a v příštím roce 5 % růstu HDP. Pokud jde o meziroční míru inflace, je dnes zhruba 4 %. Nezapomeňte, že v roce 1998, když jsme přebírali vládu, byla 10 %. A opět závisí především, i když ne jenom, na vývoji světových cen ropy a zemního plynu. Budou-li tyto ceny na současné úrovni, troufám si tvrdit, že to 4 % tempo růstu inflace zůstane zachováno. A třetí číslo bylo které?

Moderátor 1:

Státní dluh.

Miloš Zeman, předseda vlády:

No, tak státní dluh dnes představuje 17 % HDP, což je druhé nejnižší číslo po Lucembursku v Evropě. A my vycházíme z toho, že pokud část výnosů z privatizace bude použita na umoření státního dluhu, a teď mi dovolte jenom třicetivteřinovou odbočku, součástí státního dluhu je například půjčka pana Salzmanna panu Stehlíkovi v Poldi Kladno ve výši 4,5 miliardy korun, která se ale státním dluhem stala teprve tehdy, když jsme privatizovali Komerční banku. To málo posluchačů ví. Ten dluh existoval už předtím. Ale teď se stal zjeveným, prokázaným. Kostlivec byl vytažen ze skříně. Takže já se domnívám, že maastrichtské kritérium, které říká, že 60 % je pořád ještě bezpečných, zdaleka nebude dosaženo. A že se už kolem roku 2004 začneme z nějaké úrovně 25 % zase vracet na nižší hodnoty.

Moderátor 1:

Pane předsedo, čas určený pro naše Radiofórum vypršel. Řadu otázek, které jsme chtěli směřovat k volbám příštího roku, si musíme nechat na naše příští setkání s vámi. Pro dnešek vám děkujeme za váš čas a přejeme hezký večer. Na shledanou.

Miloš Zeman, předseda vlády:

Nejen hezký večer. Všechno nejlepší do roku 2002, 2003, 2004, 2005 a tak dále.