Projev předsedy vlády ČR Miloše Zemana, přednesený na slavnostním ukončení činnosti ústředního archívu papírových nárokových podkladů důchodového pojištění a zahájení funkce digitálního optického archivu dne 15. ledna 2002 na České správě sociálního zabezpečení:

Dámy a pánové,

Na tiskových konferencích obvykle dostávám otázky, které pokládám za stupidní. Abych předešel takovým stupidním otázkám, dovolte mi, abych se vyjádřil sám, byť riskuji, že hodnocení mého vyjádření bude novináři považováno za něco velmi podobného jak se já vyjadřuji o nich.

Rád bych myšlenkami zabrousil kamsi do 15. století a vzpomněl termín, který se v české historii datuje minimálně od husitských dob, a to je termín „lidé polem pracující“. Co to znamená? V každé společnosti s v každé době, včetně té husitské, ale, bohužel, nejenom té husitské, se vyskytují elegantní žvanilové, kteří nic nedělají a o to více se o nich píše. Jednou se ožení nebo vdají, podruhé se rozvedou, potřetí mají sexuální aféru, počtvrté něco ukradli a vždy se o nich píše. A tito lidé pro vývoj společnosti neznamenají prakticky nic. A pak jsou neznámí lidé, kteří posunují vývoj společnosti, protože příroda nemiluje skoky, nikoli o kilometry, ale o metry, možná centimetry, možná dokonce o milimetry dopředu. A snad si vzpomínáte na jednu písničku Voskovce a Wericha „… když přidáme metr k metru, …“, a já jsem nesmírně rád, že jsem na setkání s lidmi, kteří přidávají metr k metru, na setkání s lidmi, kteří jsou „polem pracující“, na setkání s lidmi, kteří nejsou elegantní žvanilové. A chtěl bych vám za tuto práci, o které, samozřejmě si nedělejte iluzi, že je tady pár novinářů a jedna televizní kamera, vůbec neznamená, že to bude zítra v médiích, ani náhodou, to byste se tady museli svléknout donaha. Pak by to možná někdo uveřejnil. Ale v tomto úzkém kruhu bych vám bez jakékoli medializace chtěl upřímně poděkovat, že jste vývoj našeho sociálního zabezpečení posunuli nikoli o milimetr, nikoli o centimetr, nikoli o metr, ale po těch 65 letech o pořádný kilometr, ne-li více.

A chtěl bych ocenit to, co pan ředitel kupodivu nezmínil. Vy jste měli termín do konce tohoto roku dokončit digitalizaci. A vy jste ten termín dokázali zkrátit, zatímco elegantní žvanilové, o kterých jsem před chvílí tak laskavě hovořil, věnují veškerou svoji energii, pokud vůbec nějakou mají, na to, aby vám zdůvodnili, proč ten termín je nesplnitelný a proč se musí prodloužit. A pak ho stejně nesplní a musí být vyhozeni, ale to je druhá věc. Vy jste ten termín dokázali neuvěřitelným způsobem zkrátit a i za to bych vám chtěl upřímně poděkovat.

A zcela poslední poznámka, abych nemluvil příliš dlouho. I když jsem se z úst pana ředitele dozvěděl, že zkrácení doby pro přiznání starobního důchodu bude až v roce 2005, v podkladech svých poradců jsem měl informaci, že právě digitalizací již dnes dojde ke zkrácení této doby. A já občas dokonce věřím i svým poradcům. Takže chci věřit, že „case study“, který jste mě ostatně už dnes při jiné příležitosti předvedli - „label“ s nápisem Miloš Zeman – bude použito i při definování mého předčasného starobního důchodu v červnu tohoto roku. Já si budu zatraceně dobře kontrolovat, jak mně ten důchod vyměříte.

Děkuji vám za pozornost.