Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma ROK 2002 PŘELOMOVÝ ? otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha a Střední Čechy 11. 1., Českobudějovické listy, Hradecké noviny, Plzeňský deník, Severočeské noviny a Moravskoslezský deník 14. 1. 2002)

Setkáváme se občas s názory, že rok 2002, vzhledem k tomu, že bude volebním rokem, bude rokem přelomovým. Naposledy tento názor vyjádřil prezident republiky ve svém novoročním projevu. Nesouhlasím s tímto názorem a chtěl bych uvést některé argumenty proti němu.

Přelomovým rokem byl bezpochyby rok 1990, kdy se konaly v naší zemi, poprvé po mnoha desetiletích, opravdu svobodné volby. V letech 1992, 1996 i 1998 pak probíhaly normální demokratické volby, které byly svárem mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí s vyloučením faktického vlivu Komunistické strany Čech a Moravy jako levice ne demokratické a s pouze dočasným vlivem Sládkovy republikánské strany jako pravice ne demokratické.

To, co nás čeká v roce 2002, je zajímavé z jednoho prostého hlediska. V těchto volbách můžeme poprvé prohlásit, že každá strana, která kandiduje, už někdy vládla. Komunistická strana zde vládla 40 let, ODS vládla od roku 1992 do roku 1997 a sociální demokracie vládne od roku 1998 do roku 2002. Žádná z tzv. opozičních stran tedy nemá nespravedlivou výhodu spočívající v tom, že by občané neměli zkušenost s jejím vládnutím. Z tohoto spektra poněkud vybočuje pokrytectví tzv. čtyřkoalice. Když odhlédneme od toho, že čtyřkoalice je podvodem na voličích už svým názvem, protože je faktickou dvoukoalicí, je dobré si uvědomit, že, jak KDU-ČSL, tak Unie svobody, tehdy ODS, byla součástí koaliční vlády Václava Klause, a že tedy nese odpovědnost, za všechny úspěchy i nezdary této koaliční vlády. Jestliže tedy čtyřkoalice předstírá, že je stranou nových tváří, i když ve skutečnosti je, podle mého názoru, pouze stranou vykopávek a ojetin, pak tím klame voliče a dopouští se tím stejného podvodu, jakým je už sám její název. Bylo by dobré, aby voliči nepodléhali tlaku médií, nenechali si různými komentátory předžvýkávat hodnocení fakt a informací, kterých se jim dostává a rozhodovali se na základě posouzení své vlastní životní situace.

Aniž bych chtěl propadat ekonomickému redukcionismu, jsem přesvědčen o tom, že koneckonců úspěšnost každé vlády je měřena tím, do jaké míry roste výkonnost národního hospodářství, protože pouze toto hospodářství vytváří zdroje, které pak můžeme použít k financování kultury, zdravotnictví, sociální péče, veřejné dopravy a dalších oblastí. To, že komunisté dovedli českou ekonomiku k úpadku v relativním mezinárodním srovnání, je každému, kdo zná alespoň základní fakta, nesporné. Je dobré si uvědomit, že koalice lidovců a ODS dovedla v roce 1997 rovněž zemi k ekonomickému úpadku, který spočíval v propadu hrubého domácího produktu, ale také v propadu životní úrovně obyvatel, který je měřitelný reálnými mzdami. Obě tato politická seskupení tedy z historického hlediska selhala. Sociální demokracie převzala spálenou zemi, rozvrácenou ekonomiku, vytunelované podniky, vykradený bankovní sektor a během čtyř let toto vše dokázala dát do pořádku. Takže rok 2001 je možné oprávněně hodnotit jako nejúspěšnější rok v krátké historii České republiky. Hrubý domácí produkt, který dříve klesal, nyní roste. Životní úroveň, která klesala, roste a zvyšuje se tak, jak ukazují i expektační barometry, spokojenost občanů se současnou situací.

Důležité je i to, že se snížila míra kriminality, tedy zvýšila bezpečnost občanů, přičemž jen v uplynulém roce tato míra kriminality klesla o 8 % a za uplynulé čtyři roky sociálně demokratické vlády zhruba o 15 %. Podařilo se zastavit nebezpečný nárůst nezaměstnanosti a je naděje, že nezaměstnanost, která měří míru sociálních jistot, bude dále klesat.

Jestliže tedy srovnáme výsledky jednotlivých vlád a politických stran, pak můžeme dospět k jednoznačnému závěru, že ti, kdo se osvědčili, by měli dostat šanci ve své práci pokračovat a ti, kdo zklamali, by měli i nadále sedět v opozičních lavicích. O tom všem ovšem rozhodne volič. Ale nemá smysl strašit voliče různými nejasnými zmínkami o novodobých normalizátorech nebo novodobých mafiích. Sociálnědemokratická vláda byla první, která zatočila s mafiemi, která řadu jejich představitelů poslala do vězení a zbývající část na vězení teprve čeká.

Jestliže jsem kritizoval různá bratrstva, pak jsem je vždy kritizoval konkrétně. Kritizoval jsem Miroslava Macka za vytunelování knižního velkoobchodu, třebaže v důsledku toho, že Miroslav Macek nebyl za toto vytunelování stíhán, jsem respektoval soudní výrok a musel jsem se mu omluvit, i když s Galileem zastávám názor, že se přece točí. Kritizoval jsem různé klientelistické systémy, které jsou zbabělé a nedokáží se prosadit na politické scéně, ale které se snaží ve všech politických stranách budovat své páté kolony, aniž by byly schopny vystavit se vůli voličů a ucházet se o jejich přízeň. Ze všech těchto důvodů se domnívám, že rok 2002 nebude rokem přelomovým, bude to normální rok, kde se voliči budou mezi jednotlivými politickými stranami rozhodovat podle toho, co ta, či ona strana přinesla pro změnu jejich životní úrovně.

Nedávno jsem řekl, že nelze žádat permanentní revoluci stejně tak, jako nelze žádat permanentní orgasmus. Aniž bych upíral potěšení, které z obojího vzniká, přál bych všem občanům ČR klidný rok 2002 a racionální volbu na základě objektivních charakteristik, a nikoli na základě hysterických prohlášení některých politiků, i některých novinářů.