Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma VÁNOČNÍ otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha, Pražské slovo a Střední Čechy a Českobudějovické listy 21. 12., Hradecké noviny a Plzeňský deník 22. 12. 2001)


Moje dcera Kačenka poslala psaní Ježíškovi. Asi po 14 dnech dostala od Ježíška odpověď. Byla sice předtištěná, ale na obálce byla rukou napsána její adresa a v záhlaví Ježíškovy pohlednice bylo oslovení "Milá Kačenko!". Na té pohlednici ji Ježíšek sděluje, že pokud byla opravdu celý rok hodná, dostane dárky, o které si napsala. A protože k pohlednici byl přiložen i její dopis, konečně jsme se se ženou dozvěděli, že si k Vánocům přeje rostlinu v květináči a knížku o hradech a zámcích.

Mohli byste se zeptat, proč o tak zdánlivé banalitě vůbec píšu? Přiznávám se, že mě zahřála u srdce, protože pošta by se přece mohla vykašlat na dopisy dětí, které píší Ježíškovi a mohla by je házet do koše. Nedělá to. Někde na poště zřejmě sedí hodný dědeček, který nadepisuje předtištěné pohlednice a posílá je zpátky dětem, které si napsaly o vánoční dárek a myslím si, že tento zdánlivě malý čin je daleko větším projevem lidství než velkohubé fráze politiků. A když někteří z těchto politiků občas mluví o blbé náladě, musím se přiznat, že tato odpověď mé dceři, která byla jen jednou z mnoha jiných dětí, jimž se dostalo téže odpovědi, mně nesmírně potěšila a alespoň načas zbavila blbé nálady.

Bohužel, ne všichni politici i v oné předvánoční atmosféře mají stejný charakter jako onen poštovní dědeček. Zažil jsem to nedávno v Poslanecké sněmovně, kde byl zamítnut návrh sociální demokracie na to, aby se zredukovaly platy ústavních činitelů, včetně poslanců, aby z těchto platů byly vypuštěny některé zbytečné náhrady, aby se zkrátila doba, po kterou poslanci, navíc ve srovnání se standardními občany, pobírají plný plat během své nemoci, a především, aby konečně plat našich politiků závisel na průměrné mzdě v národním hospodářství. Proti tomuto návrhu naprosto shodně hlasovali komunisté, ODS, lidovci i Unie svobody, třebaže předtím naznačovali svým voličům, že tento návrh samozřejmě podpoří. Ale když došlo na lámání chleba, tak se ukázalo, že kapři si nevypustí svůj vlastní rybník, a že u některých poslanců, kteří třebas za celé čtyři roky ve sněmovně ani jednou nepromluvili, je jejich plat to nejdůležitější, co na politické činnosti vidí.

Zdá se mi, že se nejenom před Vánoci, ale i kdykoli jindy, tak v životě střetávají dva různé přístupy. Přístup hamižníka, který práci pro společnost hodnotí především výší svého platu, a to i tehdy, když vlastně žádnou skutečnou práci neodvádí a přístup onoho kouzelného poštovního dědečka, který, ač by to dělat nemusel, pečlivě vypisuje obálky adresované dětem, které si napsaly Ježíškovi.

A tak bych chtěl čtenářům popřát, aby u nás bylo méně hamižných politiků a více kouzelných poštovních dědečků.