Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma VÝSLEDKY ČESKÉ EKONOMIKY otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 14. 12., Hradecké noviny, Českobudějovické listy, Plzeňský deník a Severočeské noviny 17. 12., Pražské slovo a Střední Čechy 18. 12.2001)

Zastávám názor, že pozornost věnovaná médii různým problémům je nepřímo úměrná skutečné důležitosti těchto problémů. Jestliže se tedy populární zpěvačka rozvádí, nebo naopak vdává, jsou z toho titulky na prvních stránkách, zatímco jestliže se určitým způsobem vyvíjí hrubý domácí produkt, měřící výkonnost ekonomiky, je z toho zasutá zprávička na konci deníku. Chtěl bych, jako obvykle, plout proti proudu a nevěnovat se rozvodům nebo svatbám zpěvaček, ale tomu, co ovlivňuje každodenní život všech občanů této země. Je totiž zcela jasné, že budeme mít pouze to, na co si vyděláme, a to, na co si vyděláme, učeně řečeno, jakou vytvoříme přidanou hodnotu, měří právě hrubý domácí produkt jako ukazatel dynamiky české ekonomiky.    

Mohu tedy s radostí konstatovat, že podle údajů Českého statistického úřadu vzrostl hrubý domácí produkt ve 3. čtvrtletí  o 3,2 %, což je daleko více, než je průměr zemí EU a daleko více, než je současný vývoj americké nebo japonské ekonomiky. Německá ekonomika, která byla hnacím motorem ekonomické dynamiky EU, dokonce zaznamenává výraznou recesi a mírný pokles své ekonomické výkonnosti. To je také příčinou, proč se u nás tempo ekonomické dynamiky poněkud zvolnilo, protože za 1. pololetí tohoto roku činilo 4,0 %, bylo by naivní neočekávat, že to, že ve vnějším ekonomickém prostředí dochází k výraznému ochlazení, kterému se říká recese, nezaznamená svůj dopad i na vývoj malé, exportně otevřené české ekonomiky. Je však potěšitelné, že tomuto vnějšímu ochlazení dokážeme do značné míry vzdorovat a uchováváme si nadprůměrný růst ve srovnání s členskými státy EU, což vede k tomu, že poprvé začínáme zmenšovat mezeru ekonomické výkonnosti, která nás od těchto zemí dělila.

Ještě radostnější je pohled na vnitřní strukturu ekonomického růstu. O více než 7 % se zvýšily investice. O více než 3 % se zvýšila potřeba domácností, to znamená reálná životní úroveň. A o několik desetin procenta se opět snížila spotřeba vlády, třebaže kdyby vláda zvyšovala svoji spotřebu, zvyšovala by i ekonomický růst. Vláda ale dává přednost úsporné politice, která je založena na preferenci investic před spotřebou. Je to možná divné, půl roku před volbami, ale preferovali jsme tuto politiku celé funkční období této vlády, stejně tak, jako jsme preferovali, aby produktivita práce rostla rychleji než reálné mzdy. Pouze takový ekonomický růst je totiž zdravý a stabilní, a až nám opozice opět bude vyčítat, že vláda je plýtvavá a rozhazovačná, nechť se, proboha, podívá na čtvrtletní pravidelné výsledky o vývoji vládní spotřeby, které prokazují, že vládní spotřeba jako jediná ze složek hrubého domácího produktu klesá. Ovšem naši politici i naši novináři jsou nepoučitelní a žádat od nich tak všední věc, aby se seznámili se statistikou, znamená vyzývat je, aby se zabývali věcmi, kterým až dosud nebyli schopni porozumět.