Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma VÝSLEDKY MELKSKÉHO PROCESU otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 7. 12., Hradecké noviny, Českobudějovické listy, Plzeňský deník a Severočeské noviny 10. 12., Pražské slovo a Střední Čechy 11. 12., 2001)

Když jsme před rokem s rakouským spolkovým kancléřem Schüsselem podepisovali dokument, který zahájil tzv. melkský proces, téměř nikdo nevěřil tomu, že se tento proces podaří dovést do konce. Šlo o to překonat nános podezření na obou stranách - podezření, v podstatě z české strany mnohdy oprávněné, že rakouská strana na základě svého neúspěšného referenda o své vlastní jaderné elektrárně Zwentendorf, bude bránit ve výstavbě jaderné elektrárny Temelín a bude se snažit vyřadit tuto elektrárnu z provozu, a podezření z rakouské strany, že česká strana dostatečně nedbá o bezpečnostní a ekologické parametry této elektrárny.

Někdo musel přetnout bludný kruh onoho vzájemného podezírání a jsem rád, že to byla právě česká strana, byť to udělala ve vypjaté atmosféře blokád hraničních přechodů a populistických výkřiků Haiderovy extrémně pravicové strany. Tím cílem bylo dokázat, že jaderná elektrárna Temelín je nejenom technologicky moderní, ale i naprosto bezpečná a souhlasit s naprosto všemi analýzami a monitorováním, které budou bezpečnost jejího provozu trvale ověřovat.

Jedno z četných nedorozumění, které se při posuzování melkského procesu objevuje, je představa, že tuto elektrárnu je zapotřebí razantně přestavět. Ve skutečnosti od nás nikdo nic takového nežádá. Jak Atomic Question Group, tak Mezinárodní agentura pro atomovou energii, ale i další specializované organizace při svých četných inspekcích Temelínské elektrárny jasně prokázaly její vysoké bezpečnostní i ekologické parametry. Jestliže se tedy zavazujeme, že budeme v těchto analýzách pokračovat, a že budeme pravidelně provádět i potřebná monitorování, nečiníme tak proto, že bychom byli přesvědčeni o nebezpečnosti Temelína, ale naopak právě proto, že jsme přesvědčeni o jeho bezpečnosti a chceme toto přesvědčení na základě konkrétních faktů a výsledků dalších a dalších odborných studií vštípit i našim sousedům.

Kolem poslední dohody v Bruselu se objevilo mnoho nesmyslných tvrzení, jako například publicista Jan Urban napsal, že jsme se zavřeli za účasti komisaře Verheugena s kancléřem Schüsselem k separátnímu jednání tří osob, aniž by v Bruselu vůbec byl a měl elementární informace. Ve skutečnosti jednání probíhalo ve dvou fázích. V první se z české strany, kromě mě, účastnil ministr zahraničí a předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost, v druhé členové všech delegací. Dověděl jsem se také z Mladé fronty Dnes, že výdaje na přestavbu Temelína budou stát 10 miliard korun, což je naprosto nesmyslný údaj odpovídající ostatně úrovni tohoto bulvárního tisku.

Bez ohledu na tyto neinformované komentáře je podstatné, že se podařilo dosáhnout dohody a je dobré si uvědomit, že dohoda zavazuje obě strany. Rakouská strana bude mít příležitost prokázat svoji věrnost této dohodě již 12. prosince, kdy se bude uzavírat kapitola o energetické politice v rámci přístupového procesu ČR do EU. Uvidíme, zda rakouská strana přes velkorysou vstřícnost strany české podlehne tlaku svých haiderovců a dalších opozičních sil a tento svůj závazek poruší. Kdyby se tak stalo, samozřejmě by to vedlo k vypovězení melkského protokolu a k neúspěchu celého tohoto procesu, do kterého jsme investovali mnoho sil a energie. Pak by ovšem bylo již nade vší pochybnost jasné, že to nebyla ČR, která úsilí o dorozumění obou sousedních států zmařila.