Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma NEZAMĚSTNANOST A CENY ENERGIÍ otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 30. 11., Pražské slovo a Střední Čechy 1. 12., Hradecké noviny, Českobudějovické listy, Plzeňský deník a Severočeské noviny 3. 12. 2001)

Pan prezident se v jednom ze svých nedávných projevů vyjádřil poněkud kriticky vůči těm politikům, kteří hodnotí výsledky své práce pouze na základě kvantitativních ukazatelů. Přiznávám se, že patřím právě mezi tyto politiky. Při vší úctě k hloubkám transcendentna mě zajímá především to, jak roste výkonnost ekonomiky měřená hrubým domácím produktem, jak roste životní úroveň měřená reálnou mzdou, jak rostou sociální jistoty měřené snižující se mírou nezaměstnanosti nebo bezpečnost občanů měřená snižující se mírou kriminality. A o jistých komponentách těchto kvantifikovatelných ukazatelů bych chtěl i dnes psát.

Míra nezaměstnanosti v ČR v zásadě stagnuje nebo mírně klesá. Přitom stále ještě probíhá restrukturalizace našeho hospodářství, projevující se snižujícím se počtem pracovníků nejenom v takových odvětvích jako je hornictví nebo hutnictví, ale nedávno i v bankovním sektoru, kde se počet pracovníků snížil o několik tisíc. Vedle toho však existuje jeden zajímavý ukazatel, kterým je poměr mezi počtem nezaměstnaných a počtem volných pracovních míst. Chtěl bych s radostí konstatovat, že tento poměr se snížil z hodnoty 14 uchazečů na jedno volné pracovní místo před několika lety na sedm uchazečů na jedno volné pracovní místo, tedy na polovinu. Není to především způsobeno tím, že by výrazně klesl počet nezaměstnaných, ale tím, že se výrazně zvýšil počet volných pracovních míst a je to tak dobře, protože je z čeho vybírat.

Druhým ukazatelem kvantifikované podoby, kterým bych se chtěl ve svém dnešním článku zabývat, je vývoj cenového indexu. Jak všichni víme, míra inflace se po nedávném růstu opět zastavila, a dokonce začala klesat. To nám umožňuje, abychom revidovali své úvodní představy o deregulaci cen energií. Vláda původně předpokládala, že ceny energií budou růst v příštím roce o 13 % u elektřiny a o 10 % u plynu. Ekonomická dynamika i vývoj světových cen umožnily tuto prognózu korigovat směrem dolů, takže se ceny elektřiny zvyšují o necelých 10 % a ceny plynu zhruba o 5 %. Nejenom to je oprávněná naděje, že je to poslední výraznější cenové zvýšení energií a že již bylo dosaženo narovnání cen, které mimo jiné vede k odstranění tzv. křížových dotací, tj. k tomu, že ceny energií pro domácnosti jsou výrazně levnější než ceny energií pro výrobce. Chceme-li totiž úspěšně pronikat s našimi výrobky na světové trhy, musíme zvyšovat produktivitu práce a snižovat náklady, včetně nákladů na energie. Proto naši výrobci mohou očekávat již v příštím roce určitý pokles výrobních cen energií, a s jistým časovým zpožděním bude totéž platit i pro naše domácnosti.

Myslím si, že je to dobrá zpráva nejenom pro výrobce a spotřebitele, ale že je to dobrá zpráva i pro jakoukoli budoucí vládu, která po červnových volbách v ČR bude nadále vládnout.