Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma OSTROV STABILITY V MOŘI DEPRESE otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha a Severočeské noviny 16. 11., Českobudějovické listy a Plzeňský deník 19. 11., Pražské slovo, Střední Čechy a Hradecké noviny 20. 11. 2001)

 

Tato věta zazněla z úst představitelů Světové banky o ČR během našeho setkání ve Washingtonu. Velice jsem si jí vážil, protože si uvědomuji, že zatímco české hospodářství až dosud zesilovalo svůj růst, nejenom americká a japonská, ale i západoevropská ekonomika, začínaly klesat a vykazovaly téměř nulové nebo dokonce záporné přírůstky hrubého domácího produktu.

Cesta do Spojených států měla tři základní dimenze. Byla to dimenze politická, ekonomická a kulturní. Politická dimenze zahrnovala především setkání s třemi nejvyššími americkými představiteli, tedy s prezidentem, viceprezidentem a ministrem zahraničních věcí. Dále setkání s radou zahraničního výboru amerického Kongresu, guvernérem Texasu a s dalšími představiteli. Na této úrovni se samozřejmě především hodnotila současná mezinárodněpolitická situace se zvláštním zřetelem na vytváření a vývoj antiteroristické fronty, na změny náplně NATO v souvislosti s bojem proti terorismu a na dlouhodobou budoucí strategii v této oblasti.

Chci zdůraznit, že ČR nevyjadřuje svoji podporu antiteroristické operaci z jakési servility, ale z důvodu svých vlastních historických zkušeností, protože usmiřovací politika, jíž se stalo bývalé Československo obětí Mnichovskou dohodou, se nesmí v současném světě opakovat. A pokud jsme si právem stěžovali, že jsme byli v roce 1938 svými tehdejšími spojenci zrazeni, nesmíme je nyní zrazovat sami. Zdůrazňoval jsem přitom i to, že konflikt bude dlouhodobý, bude komplexní a bude tedy zahrnovat i boj proti ekonomické kriminalitě jako finančním zdrojům terorismu, že se může stát, že po roce nebo po dvou z antiteroristické fronty vypadnou některé váhající země, které podlehnou iluzi, že s teroristy lze vyjednávat. Současně jsem však zdůraznil, že ČR takovou zemí nikdy nebude.

Pokud jde o ekonomickou náplň mé cesty, zahrnovala přibližně stovku setkání s více než dvěma tisíci americkými podnikateli, mám-li do tohoto seznamu zahrnout i poměrně početně zastoupená shromáždění tzv. titánů technologie, kteří se zabývají moderní průmyslovou produkcí, službami nebo setkání s představiteli obchodních komor, případně dalších podobných organizací.

Na druhé straně byla velmi užitečná i setkání se zástupci jednotlivých konkrétních firem, majících zájem investovat do české ekonomiky. Na některá z těchto důvěrných setkání jsme nepozvali novináře, a dokonce jsme je poslali k jiné firmě, právě proto, že tato jednání jsou skutečně důvěrná a pokud se blíží přípravě uzavření smlouvy o rozsáhlé investici v ČR, není dobré tuto smlouvu předčasně zveřejňovat. Přesto mohu konstatovat, že na jednom z těchto setkání se přiblížila naděje, že v jednom z našich nejpostiženějších regionů bude v Ostravě vybudován velký závod, který poskytne pracovní příležitosti až pěti tisícům lidí. Je to samozřejmě všední, je to nudné a nikdy se to nestane hlavním titulkem. O to je to důležitější, protože snižování nezaměstnanosti je jedním z prvořadých úkolů české vlády a jednou z nejúčinnějších cest k tomu je právě podněcování přílivu zahraničních investic.

Samozřejmě, že jsme se zabývali i opačným procesem, to znamená zvyšujícím se vývozem do Spojených států. Tento vývoz vzrostl v posledních třech čtvrtletích o 30 %, zatímco náš dovoz z USA se zvýšil pouze o 5 %, takže naše obchodní bilance, i když stále ještě pasivní, se zlepšuje. Navštívil jsem například továrnu na výrobu českých trolejbusů, které v San Franciscu obsluhují tamní místní dopravu, a továrna má možnost získat i výhodné zakázky pro další americká a kanadská města.

Třetí dimenzí mé návštěvy bylo setkání s krajanskou komunitou. Málokdo ví, že kdyby například v Texasu mluvil každý náš krajan svojí původní řečí, byla by čeština druhým menšinovým jazykem hned po španělštině. Je pochopitelné, že velká část našich krajanů se asimilovala a že začala mluvit anglicky, to však neznamená, že si stále ještě neuvědomují své češství a zemi svých předků. V Americe je dokonce v současné době moderní něco, čemu se říká reinvent, to znamená objevování svých historických kořenů. A já bych si velmi přál, aby podobně jako Polonie je účinnou lobbistickou skupinou bojující za zájmy Polska, vznikla ve Spojených státech jakási Čechie, která by stejně účinně bojovala za zájmy ČR.

Moje závěrečné setkání s krajany v New Yorku, ale i setkání další, prokázala, že naši krajané oceňují současné kroky české vlády, jako je možnost získání dvojího občanství, jako je možnost volebního práva pro krajany, což minulé vlády neumožnily. Zarazilo mě, když mi někteří krajané říkali, že mají malé firmy s ročním obratem 2 miliardy dolarů, a že by chtěli v ČR investovat a postavit nové závody, protože u nás by firma s tímto obratem byla jedním z největších podniků. Na druhé straně mě potěšilo, že z úst žádného krajana nezazněl jediný restituční nárok. Třebaže se předpokládalo, že i toto téma se může objevit. Mimochodem v tisku jsem se dočetl, že budu jednat o Ronaldu Lauderovi a jeho sporu s televizí Nova, ale při žádném z mých amerických setkání na toto téma nezaznělo ani slovo.

Stejně tak jsme se místo o tenderu na stíhačky s firmou Boeing, ale i s firmou Lockheed Martin, která rovněž požádala o schůzku, bavili o situaci v Aeru Vodochody, která je neuspokojivá a která bude řešena, s firmou Terex o rozšíření výroby našich nákladních tatrovek a s řadou dalších, například počítačových firem o možnostech jejich investic v ČR. Věřím, že v tomto úsilí nám krajané mohou významně pomoci.

I když celkovou cestu hodnotím jako velmi úspěšnou, nemohu zapomenout, že čtenář se o této cestě vždy dozví zprostředkovaně pomocí médií. Musím se přiznat, že mě poněkud zarazilo, jestliže si reportérka Lidových novin při referování o mé přednášce na Stanfordské univerzitě spletla Palo Alto se Sao Paulem, které je, jak známo, v Brazílii. Stejně tak mě zarazilo, když reportér bulvárního deníku Super napsal, že jsem v Kalifornii zahájil volební kampaň, protože na citované přednášce na prestižní Standfordské univerzitě spatřil jakýsi starý volební plakát, který tam bez našeho vědomí vyvěsil jeden krajan. Chtěl bych ho ujistit, že v Kalifornii má nejenom sociální demokracie, ale i další české politické strany, poměrně málo voličů a rozhodně jsem tam nejel za účelem zahájení volební kampaně. Poněkud mě pobavilo, když reportérka veřejnoprávní televize se na závěrečné tiskové konferenci v National Press Clubu ve Washingtonu nezeptala na má jednání s vrcholnými americkými představiteli, ale na záležitost sporu vlády s deníkem Respekt, ale koneckonců znovu jsem si, bohužel, potvrdil svůj názor na české novináře a je mi tak trochu líto, že tato zkušenost nebyla změněna.