Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma DOBRÉ ZPRÁVY, ŽÁDNÉ ZPRÁVY otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 19. 10., Pražské slovo, Střední Čechy, Hradecké noviny, Českobudějovické listy, Plzeňský deník a Severočeské noviny 22. 10. 2001)

 

Náš tisk se řídí zásadou “dobré zprávy, žádné zprávy". O továrně Philips, která je jednou z nejvýznamnějších zahraničních investic v ČR, psal, a to hojně, pouze v souvislosti s paní Regecovou, která žádala za svůj pozemek výrazně vyšší cenu, než dostali ostatní. Když byl ale po roce výstavby, tedy v rekordně krátké době, tento moderní závod otevřen za účasti ministra průmyslu a obchodu, neobjevila se v tisku téměř žádná zmínka, třebaže v kraji sužovaném nezaměstnaností jde o vytvoření zhruba tří tisíc přímých i navazujících pracovních míst.

Podobně se naše média chovají k problematice bytové výstavby a rekonstrukce dopravní sítě. Se zájmem vnímám vyděšenou brýlatou redaktorku televize Prima, která téměř pravidelně v každé zpravodajské relaci ukazuje nějakou díru v silnici. Jsem přesvědčen, že kdyby na českých silnicích zbyla jediná díra, tak by si Prima kolem ní nastavila kamery a bude o této díře vysílat celovečerní reportáž. Jezdím po našich silnicích poměrně často. Ano, jsou silnice, které jsou stále ještě rozbité, ale s potěšením zjišťuji, že roste počet upravených silnic, že kromě výstavby dálniční sítě nebo železničních koridorů se stále více věnujeme i údržbě silnic druhé a třetí třídy.

Nedávno vláda v tomto smyslu učinila další krok, a protože o potřebě oprav bytových domů nebo silnic a železnic se nemá pouze mluvit, je úkolem vlády zajistit na tyto opravy a novou výstavbu potřebné finanční prostředky. Proto vláda nedávno uvolnila ze čtyřicetimiliardového výnosu privatizace za Komerční banku 6,5 miliardy pro Státní fond rozvoje bydlení a 11 miliard pro Státní fond dopravní infrastruktury. Dvacet miliard, tedy polovina, bude věnováno na umoření části státního dluhu, mimochodem dluhu, který vytvořily minulé vlády, protože dluhy se mají splácet.

O zbývající částce, tzn. asi o 2,5 miliardách rozhodne vláda na svém dalším zasedání, přičemž je pravděpodobné, že většinu z ní rovněž věnuje fondu dopravy. Můžeme tedy předpokládat, že se ve srovnání s minulostí výrazně zvýší intenzita oprav a údržby dopravní sítě a bytových domů. Tím vzrostou možnosti, zejména začínajících rodin s dětmi, pořídit si s podporou státu vlastní bydlení.

Musím přiznat, že se to podařilo poněkud opožděně ve srovnání s původními vládními úmysly. Příčinou bylo, mimo jiné i to, že se opozdila právě privatizace Komerční banky a ta se opozdila proto, že v ní byl zjištěn osmimiliardový podvod Baraka Alona, za který nese, jako bývalý generální ředitel, odpovědnost tehdejší senátor za ODS pan Richard Salzmann.

Nyní vláda stojí před dalším úkolem, kterým je privatizace energetiky. A i tato privatizace má přinést tolik potřebné prostředky, nikoliv na spotřebu, což by bylo jistě populárnější, ale na investice, které nám zajistí vyšší životní úroveň v budoucnosti. Část těchto privatizačních výnosů jistě opět věnujeme na splacení dluhu minulých vlád. Ale podstatnou část opět věnujeme na rozvoj dopravních sítí, bytové výstavby a dalších investičních oblastí, což nám umožní i přerozdělit rozpočtové prostředky směrem k vyšší podpoře vzdělání, což jsou také investice, a to dokonce nejefektivnější investice, protože jsou to investice do lidí, a nikoliv do budov nebo strojů.

Naši oponenti, kteří se před časem posmívali šancím na deblokaci ruského dluhu, napsali mnoho článků o tom, že tuto privatizaci nezvládneme, třebaže jsme již privatizací bankovního sektoru dostatečně prokázali, že na rozdíl od předchozích vlád, které o privatizaci pouze mluvily, my privatizovat skutečně umíme. Tito lidé nám namítali, že když budeme prodávat elektro-energetiku nebo plynárenství vcelku, nikdo se nám nepřihlásí. Přihlásilo se však vysoké množství uchazečů. Dříve nás kritizovali, že privatizaci zpomalujeme, nyní nás naopak vyzývají, abychom privatizaci zastavili. Neudělali jsme jedno a neuděláme ani druhé, pouze bychom si přáli, aby naši oponenti byli alespoň konzistentní ve svých názorech.

Nyní například kritizují to, že jako jednu z podmínek privatizace požadujeme, aby České hnědouhelné doly měly na 15 let zajištěny své dodávky do tepelných elektráren. Kritizují i to, že vyžadujeme, aby nový nabyvatel nejméně 10 let nesměl privatizované podniky prodat. Ale co se stalo s Nomurou, která koupila IPB, a poté, co z ní vysála lukrativní akcie, např. akcie pivovarských závodů, ji opustila jako prázdnou slupku? Nomura nebyla strategický investor, byla pouze překupníkem. A právě proto, že podporuji zahraniční investice v naší zemi, podporuji dlouhodobé strategické investory, nikoliv však překupníky.

A skončím zase tím, že vláda svými ekonomickými výsledky, které jsou výrazně nad průměrem ekonomické dynamiky EU, již dokázala, že umí hospodařit, a že umí i splácet staré dluhy, které sama nezpůsobila, a které jí vyčítají právě ti, kdo tyto dluhy vytvořili. Skoro si myslím, že už je ztrátou času polemizovat s lidmi, kteří neznají ani ekonomickou abecedu.