Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma NAŠE VZTAHY S RUSKEM otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha 12.10., Střední Čechy, Hradecké noviny, Pražské slovo a Plzeňský deník 15. 10. 2001)

Svět se mění a my s ním. Ještě před 10 lety by si nikdo nedokázal představit, po zkušenosti se sovětskou okupací Československa v srpnu 1968 a s následnými 20 lety normalizace, že se budeme moci dívat na Rusko jako na spřátelenou zemi. Podobné pocity ostatně ve své historii zažili i Francouzi, kteří s Německem válčili ve dvou světových válkách, a přesto de Gaulle a Adenauer dokázali udělat první krok ke smíření těchto národů. Nutnou podmínkou ovšem byla změna Německa z totalitárního státu na stát demokratický.

A i my si musíme položit otázku, zda již nenastal čas, abychom si uvědomili hloubku politických, ale i ekonomických změn, k nimž došlo v současném Rusku, a uvědomili si tedy také to, že Rusko je dnes demokratickým státem se soutěží politických stran, se svobodnými volbami a s tržní ekonomikou.

Z tohoto hlediska je návštěva ruského premiéra Kasjanova v Praze svým způsobem přelomová. V jejím průběhu bylo podepsáno 9 dohod, které se týkají spolupráce v nejrůznějších oblastech – v ekonomice, školství, dopravě, vojenství, kultuře i v oblastech dalších. V každém případě platí, že po 11. září, kdy se Rusko zapojilo do mezinárodní protiteroristické aliance, musíme přehodnotit i roli Ruska, kterou někteří vnímali jako roli odvěkého nepřítele NATO, což bezpochyby platilo o bývalém Sovětském svazu. A musíme, byť to pro některé bude bolestné, přehodnotit i naše úvahy o čečenské tragédii poté co se prokázalo, že čečenští teroristé, nikoli ovšem čečenský národ, byli v intenzivních kontaktech s Usámou Ibn Ládinem. Podle mého názoru je možné v dlouhodobé perspektivě, bude-li si to Rusko samo přát, uvažovat o jeho členství v NATO, protože po 11. září se NATO jednoznačně stává organizací, jejímž hlavním, byť nikoli jediným cílem, je boj proti světovému terorismu. Bude zapotřebí, bez ohledu na osobní sympatie, či antipatie vnímat všechny teroristické organizace jako součást jednotné teroristické sítě bez ohledu na to, zda jsou v Afghánistánu, Čečensku, Albánii nebo například v Palestině. A i když tento proces bude dlouhodobý, chtěl bych připomenout, že demokratické Rusko je přirozeným partnerem ČR a spolupráce s ním neznamená zradu civilizačních hodnot, k nimž jsme se po listopadu 1989 přihlásili.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsem s úsměvem pročítal eseje nejrůznějších ekonomických pseudoanalytiků o tom, že se nikdy nedohodneme s Ruskem o vypořádání jeho dluhu. Jak známo, ruské pohledávky se ve světě prodávají maximálně za 15 % nominální hodnoty. Dohoda, která byla během návštěvy premiéra Kasjanova v Praze uzavřena, je pro ČR podstatně výhodnější. Kromě toho zahrnuje i spolupráci na celé řadě dalších projektů, včetně dodávek zemního plynu a dalšího zboží do ČR, účast ruských investorů při privatizačních tendrech v ČR a naopak investice i bezpečně pojištěný vývoz českých exportérů do Ruska a podobně. Jsou to tedy dobré dohody. A já se jenom musím usmívat našim opozičním politikům a našim, jako obvykle, málo informovaným novinářům, kteří týdny a měsíce masírovali veřejnost tvrzením, že deblokace ruského dluhu, která je ve výši 20 miliard korun zahrnuta do vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2002 jako příjmová položka, je naprosto nerealistická. To, že se minulým vládám v průběhu 10 let tuto deblokaci nepodařilo vyřešit, a že se to podařilo vyřešit až současným vládám Ruské federace a ČR, svědčí jednak o neschopnosti vlád minulých a jednak o schopnostech vlád přítomných.