Článek předsedy vlády ČR Miloše Zemana na téma PŘED HODINOU ZKOUŠKY otištěný v soustavě deníků nakladatelství Vltava - Labe - Press (Večerník Praha, Pražské slovo a Střední Čechy 4. 10., Hradecké noviny, Českobudějovické listy a Plzeňský deník 5. 10. a Severočeské noviny 8. 10. 2001)

 

Původně jsem chtěl v tomto pravidelném týdenním sloupku psát o privatizaci české energetiky. Chtěl jsem ocenit rozhodnutí plzeňského zastupitelstva, které, s výjimkou čtyřkoalice, jež dala přednost německému koncernu E.ON, odsouhlasilo prodej klíčových 2 % svých energetických akcií státu, čímž významně přispělo k tomu, aby stát při privatizaci energetiky dostal vyšší cenu. Bohužel události se řítí takovým tempem, že s jistým prognostickým předstihem se musím věnovat jinému tématu.

V této chvíli mám důvod předpokládat, že útok proti světovému terorismu bude zahájen v nejbližších dnech. Česká republika, jako členská země OSN, jako členská země NATO a jako budoucí členská země EU, se musí rozhodnout, na jakou stranu se v tomto boji postaví. Vláda ČR již v tomto směru vyjádřila naprosto jednoznačné stanovisko. Patříme k tomu kulturnímu okruhu, který si váží lidského života, a který uznává hodnotu tolerance, respektování práv menšin jako jednu ze základních podmínek demokratického politického uspořádání. Nepatříme k tomu kulturnímu okruhu, který jakékoli náboženské, ideologické nebo jiné přesvědčení, prosazuje, nikoli demokratickou diskusí, ale násilím, intolerancí a pohrdáním lidskými životy. Zbývá rozhodnout, s jakou odvahou a s jakou vlastní iniciativou se tohoto boje budeme účastnit.

Zde bych chtěl připomenout historickou zkušenost bývalého Československa v období mezi dvěma světovými válkami. Když se v Německu v roce 1933 ujal moci Adolf Hitler, bylo zde mnoho usmiřovačů, kteří říkali, že tento chlapík může v Německu obnovit stabilitu, že tento chlapík, po zkušenostech, které sám zažil v 1. světové válce, vlastně bojuje za mír, že není nebezpečný, že některé jeho antisemitské a jiné výstřelky bychom měli tolerovat, a že je to člověk, se kterým je možné se dohodnout. Právě tento usmiřovačský postup přispěl ke vzniku 2. světové války. Kdyby se proti Hitlerovi válčilo v roce 1936, kdy obsadil Porýní, byl by to lokální incident, po němž by Hitler padnul. Kdyby se proti Hitlerovi válčilo v roce 1938 místo uzavření Mnichovské dohody, byla by to evropská válka s mnoha obětmi, které by však byly nesrovnatelně menší než oběti 2. světové války. Ale protože, díky tlaku usmiřovačů, se boj proti Hitlerovi odkládal až na rok 1939, kdy Hitler získal česká opevnění, českou výzbroj a kdy nebyl ohrožován českou armádou, pak byl tento boj daleko těžší, delší a náročnější.

Chci říci, že dnes stojíme v podobné situaci. Dnešní Adolf Hitler se jmenuje mezinárodní terorismus. Neměli bychom zapomínat, že vedle islámské formy terorismu existují i formy neislámské. V Baskicku nebo Severním Irsku jsou teroristé, kteří rozhodně nemají nic společného s islámem, a přesto jsou stejně nebezpeční. A i tito lidé by měli být zahrnuti do řad našich odpůrců ve světové protiteroristické frontě.

V současné době je však nejnebezpečnější nepřítel islámský terorismus. A to z toho důvodu, že jeho aktivity se dotýkají nejenom Spojených států amerických, ale i dalších kulturních ohnisek civilizačního okruhu, který jsem zmínil. Můžeme váhat, můžeme vydávat mnohomluvná prohlášení a v nás všech může tiše doutnat mýtus usmiřovačství. Pokud překonáme tento mýtus, pokud si uvědomíme, že porážka nepřítele, byť s nevyhnutelnými obětmi, je stále levnější v tomto stádiu, než kdybychom toho nepřítele nechali rozrůst se jako rakovinu, pak zvítězíme. Právě proto je zapotřebí odmítnout výzvy pravicových i levicových extrémistů. Ti první považují bin Ládina za svého hrdinu. Ti druzí ho sice odsuzují, ale říkají, že proti němu a jemu podobným nemáme bojovat. Oba se mýlí. Oba připomínají Chamberlaina a další usmiřovače stojící tváří v tvář proti Adolfu Hitlerovi. A právě Česká republika, jejímuž národu hrozila v případě Hitlerovy vítězné války genocida, by měla být jednou z prvních zemí, která bude stát na straně protiteroristického boje, nikoliv pouze verbálními deklaracemi, ale zapojením všech sil, jimiž disponuje.