Projev předsedy vlády Miloše Zemana přednesený na konferenci Interview 21 dne 22. března 2001v hotelu Marriott:

 

Dámy a pánové,

Jsem sice o berlích, díky své nedávné zahraniční cestě, ale daleko důležitější je, že o berlích už nechodí česká ekonomika. Chtěl bych paní Bobošíkové, jako uznávané moderátorce tohoto pořadu, že pořad Interview má být nestranný, objektivní a vyvážený. A chtěl bych jí v této souvislosti připomenout, že před rokem, když jsme tady byli s Václavem Klausem, byli v šotu promítány prognózy nikoli nás dvou, ale jiných ekonomů o tom, jak se bude vyvíjet HDP v roce 1999 a s dětskou radostí jsem se těšil, že nám, paní Bobošíková, promítnete prognózy Václava Klause a mě, jak se bude vyvíjet HDP v roce 2000. Bez jakéhokoli dalšího komentáře konstatuji, že se tak nestalo.

A nyní mně dovolte, aniž bych naznačil čí prognóza byla skutečnosti blíže, abych se pokusil o rozbor některých základních ukazatelů, které jsou skryty za oním agregátním číslem 3,1 % celoročně, respektive 3,9 % za IV. kvartál a abych se v závěru pokusil, s vědomím, že zřejmě opět nebude promítnuta, o prognózu vývoje HDP v roce 2001, případně 2002, protože prognózy se mají dělat na delší období.

Chtěl bych úvodem konstatovat, že vývojová trajektorie české ekonomiky se pohybuje po jakési U-křivce, a že ti , kdo neznají obrovskou setrvačnost ekonomického systému, podléhají iluzím spočívajícím v tom, že změnou hospodářské politiky lze tuto trajektorii doslova z měsíce na měsíc pozměnit. Zaprvé hospodářská politika jakékoli vlády není všemocná, je pouze jedním z faktorů, který tuto trajektorii ovlivňuje a který se střetává s řadou faktorů dalších.

Za druhé, i tehdy, je-li tato politika úspěšná, působí s časovým zpožděním, které lze odhadnout někdy na jeden, někdy až na dva roky. Je to něco podobného, jako když na moři obracíte tanker. Nový kapitán uchopí kormidlo, otočí jím a s hrůzou zjišťuje, že tanker pluje setrvačností dál původním směrem. A teprve s časovým zpožděním, které samozřejmě v případě tankeru není jeden nebo dva roky, ta těžká nákladní loď začne reagovat. Něco podobného se stalo s českou ekonomikou.

Dovolte mi, abych připomněl, že podle neustále redigovaných údajů Českého statistického úřadu, nevím, jestli teď nemají ještě nějakou další poslední verzi, kterou neznám, v roce 1997 HDP poklesl o 1 %, mimochodem předtím tvrdili, že o 1 % vzrostl, abychom si uvědomili toleranční pásmo statistických odhadů, že v roce 1998 byl tento pokles již zhruba 3 %, tedy ocitli jsme se v lokálním extrému oné U-křivky, v roce 1999, podle nereevidovaných údajů byl pokles -0,2 %, a podle redigovaných údajů o něco vyšší, ale v podstatě to bylo zastavení pádu. No a nyní vidíme jaká jsou čísla, která samozřejmě rovněž mohou podléhat určité revizi za rok 2000.

V čem si myslím, že tento růst je zdravý, že je perspektivní, a že bude pokračovat a dokonce se i mírně zrychlovat v budoucnosti, čímž vlastně už poodkrývám roušku, či oponu nad svojí prognózou?

Já za základní faktor stabilního ekonomického růstu považuji předstih růstu investic, respektive hrubého fixního kapitálu nad spotřebou, a to ať nad spotřebou domácností nebo nad spotřebou vlády. Paní Bobošíková zde mluvila o virtuální realitě. Já bych chtěl upozornit na virtuální realitu, kterou šíří někteří političtí oponenti, že tato vláda je plýtvavá a rozhazovačná. Pohlédnete-li na tvrdá statistická čísla, zjistíte, že spotřeba vlády mírně klesla, ano, je tomu tak u rozhazovačné vlády, spotřeba domácností mírně vzrostla, zatímco investice se zvýšily asi o 11 %.

Vzpomínám si moje první televizní setkání s Václavem Klausem v roce 1990, krátce po červnových volbách, kdy Václav Klaus tam přivedl svého syna, který se, tuším, začal zabývat podnikáním a já jsem tehdy tomuto synovi doporučoval, a totéž 10 let doporučuji všem podnikatelům, aby případně, bude-li mít zisk, aby investoval tento zisk do nákupu nové technologie pro svůj podnik a nikoli na nákup šperků pro svoji manželku, případně milenku. Zůstávám věren této zásadě protestantské etiky Maxe Webera po celých 10 let a díky tomu jsem nejnenáviděnějším českým politikem jak mezi všemi manželkami a milenkami českých podnikatelů, tak i mezi těmi podnikateli, kteří těmto manželkám, či milenkám, podléhají. Nicméně v okamžiku, kdy jsem měl, alespoň částečnou možnost tato makroekonomická data formou hospodářské politiky vlády ovlivňovat, s libostí pozoruji, že spotřeba vlády stagnuje, ne-li klesá, že spotřeba domácností roste přiměřeným tempem, nikoli zbytečně mnoho, ale že na druhé straně velmi výrazně rostou investice, které jsou, podle mého názoru, základem budoucího ekonomického růstu. Tolik, pokud jde o onu základní dekompozici.

Snad by bylo dobře doplnit ještě několik základních fakt pro analýzu příčin tohoto vývoje. Domnívám se, že jednou z podstatných příčin byl proces přílivu zahraničního kapitálu do ČR, který se za uplynulé dva roky více než zdvojnásobil. V minulém roce dosáhl například 5 miliard $ a tento příliv zahraničních investic spolu s oživením domácí podnikatelské aktivity, vedl také ke zbrždění a nakonec i k zastavení růstu nezaměstnanosti, protože počet nově vytvářených pracovních míst je dnes už nyní vyšší, než počet pracovních míst eliminovaný likvidací či redukcí neperspektivních podniků. Je rovněž potěšitelné konstatovat, že se nepotvrdila ani inflační křivka, protože inflace klesla z 10 % na 4 %. Je potěšitelné konstatovat, že banky, i když na můj vkus stále ještě pomalu, snížily své úrokové sazby z úvěru a je možné vzít s radostí na vědomí i to, že v této zemi, což si čtyřkoaliční politici mnohdy neuvědomují, existuje politická stabilita a sociální smír. Bývá právě běžné, že levicová vláda dokáže komunikovat s odbory takovým způsobem, že nevypukají zbytečné stávky a je nesporné, že i tento fenomén sociální koheze je jedním z faktorů, který může rovněž gradovat příznivý ekonomický vývoj budoucnosti.

Protože předpokládám, že můj hlavní oponent si ponechá, jako svoji patrně jedinou výstrahu, jízlivou poznámku o vývoji státního dluhu, jsem na to připraven, ale nechci mu brát radost, a proto odpovím teprve tehdy až vystoupí.

Dovolte mi, abych se ještě zmínil o některých ukazatelích, o něž opírám svoji prognózu žádoucího pokračování ekonomického růstu v tomto a v příštím roce. Řekl jsem již, že za základní garanci považuji předstih investic před spotřebou a předstih produktivity práce před reálnými mzdami. Údaje, které byly publikovány za leden svědčí o tom, že průmysl roste o 14 %, stavebnictví, které je indikátorem konjunktury, o 12 %, že maloobchodní obrat ve stálých cenách se zvýšil o více než 7 % a do jisté míry indikuje růst životní úrovně, a když se podíváte na předposlední stránku týdeníku The Economist, kde jsou každý měsíc uveřejňovány údaje o růstu průmyslové produkce v jednotlivých zemích, tak zjistíte, že ČR se ve světle těchto lednových údajů, které vůbec nechci zveličovat ani generalizovat, ocitla na jednom z čelných míst na světě. To, co je však podle mého názoru důležitější je, že tento růst je růstem ziskové produkce, že klesá podíl podniků, které hospodaří se ztrátou, a že se tento podíl výrazně a plynule snižuje, což samozřejmě zadává i optimistické předpoklady pro všední ekonomický růst v budoucnosti.

Na druhé straně, v čem vidím určitou slabinu dosavadní vládní politiky? Vidím ji v tom, že i když vláda přijala, a dokonce svými usneseními urychlila ambiciózní privatizační program, nikoli pouze v oblasti bankovního sektoru, ale i v oblasti telekomunikací, elektroenergetiky, plynárenství a chemického průmyslu, její výkonná složka, tj. FNM realizuje tento program se značným zpožděním a na můj vkus až neobvyklou pomalostí. Jsem si vědom toho, že úředníci tohoto fondu, jakož i jejich zastánci se ostře obrátí proti tomuto obvinění, nicméně mám-li být objektivní a mám-li říci, kde vidím slabiny vládní hospodářské politiky, musím konstatovat, že hlavní slabinu vidím právě v této oblasti.

Dámy a pánové, nebudu se vyjadřovat k tzv. ekonomickým analytikům, o nichž podle mého názoru zcela oprávněně mluvila ve svém vystoupení paní Bobošíková. Pouze vám připomínám, že když byl sestaven panel lidí, kteří měli odhadnout vývoj našeho kursovního indexu, byl do tohoto panelu zařazen z metodických důvodů i šimpanz jménem Fredy a tento šimpanz ve svých odhadech dosahoval výsledků, které byly v průměru lepší než odhad českých ekonomických analytiků. Dovolte mi tedy, abych bez jakékoli ironie vysoce ocenil inteligenci šimpanzů domestikovaných v českých podmínkách. Je mi poněkud líto, že toto ocenění nemohu vztáhnout i na druhou stranu mince. Přeji tedy ekonomickým analytiků, přeji ČNB a přeji i svým politickým oponentům, aby jejich prognózy budoucího hospodářského vývoje byly tentokrát poněkud přesnější a dovolte mi, abych v závěru vyslovil prognózu vlastní.

Domnívám se, že nedojde-li k neočekávaným výkyvům, či turbulencím typu opakování výbušného růstu světových cen ropy nebo plynu, že by se tempo růstu české ekonomiky, při velmi uměřené, realistické a spíše mírně skeptické prognóze, mohlo pohyboval v intervalu 3,5 % - 4 %. S touto pozitivní zprávou končím, protože myslím, že máme všichni radost z těchto výsledků a radostné zprávy se komentují stručněji než zprávy neradostné. Politici pronášejí mnohahodinové projevy, aby zdůvodnili neúspěch své hospodářské politiky, a protože nejsem Fidel Castro, který mluví 6 hodin a díky tomu je už 40 let šéfem své země, dovolte mi, abych v tomto okamžiku skončil.

Děkuji vám za pozornost.